Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
poslední dobou mne dost znepokojuje ztráta vědomí souvislostí. V naší kotlince se používá úsloví podobného významu, a sice „selský rozum“, jednak to ale není přesně ono a pak to dnes používá kdejaký idiot, tak raději zůstaňme u toho prvního. Ztráta vědomí souvislostí se projevuje tím, že se s nadšením a někdy přímo náboženským vytržením prosazuje změna nějakého současného stavu, aniž bychom znali příčiny tohoto stavu a zamýšleli se nad důsledky požadované změny. Jednoduchý příklad. Požadujeme masivní nasazení elektromobilů, aniž bychom tušili, kde pro ně seženeme elektřinu a jak ji k nim dopravíme. Jasně, ta je přece v zásuvce. Ale o elektřině to dnes nebude, napadlo mne méně obehrané téma.
Zase u toho bylo nadšení. Nadšení Ministerstva dopravy, nadšení Policie ČR, nadšení Ředitelství sinic a dálnic. Všichni výše jmenovaní se s vytržením hodným lepší věci vrhli do rozšiřování dálniční sítě. Ovšem pojali to po svém. Rozšíření pro osobní dopravu se provede vytěsněním dopravy nákladní. Přestože platí na mýtném 2,5krát více než osobní vozidla, zakážeme nákladním autům předjíždění, nacpeme je do jednoho pruhu a budeme dělat, že jsme pro osobáky udělali volnou cestu. Konečně za jejich volanty sedí podstatně více voličů. Kdyby brali alespoň malinko v potaz souvislosti, možná by jim došlo, proč lidstvo od nepaměti cesty a zvláště pak ty hlavní mezinárodní budovalo a buduje.
Začněme hodně dávno, třeba komunikací poeticky nazývanou hedvábná stezka. Tato starověká a středověká trasa vedoucí z východní Asie přes střední Asii do Středomoří, která měřila zhruba 8 000 kilometrů, byla důležitým faktorem při rozvoji velkých starověkých civilizací v Číně, Mezopotámii, Persii, Indii a Římské říši a pomohla položit základy moderního světa. Via Raetia není všeobecně tak známá, je to moderní název pro jednu z mála římských silnic, která spojovala jižní Německo, tehdejší provincii Raetia, se severní Itálií. Cesta přes Brennerský průsmyk byla důležitou obchodní trasou již v předřímské době a pro evropský obchod patří k nejvytíženějším a nejdůležitějším trasám vůbec. Bez ohledu na to, jaké schválnosti tam Rakušané kamionům vyvádějí, aniž by měli nějaký lepší nápad, jak zboží z Itálie do zbytku Evropy přepravit. V našich končinách tak velkolepé projekty nenalezneme, ale i pro zdejší obyvatelstvo hrálo zásadní roli budování kupeckých stezek a cest. Významným prvkem dálkových kontaktů byl i obchod se solí a jantarem, který značně zjednodušil vynález vozu, což si vyžádalo nutnost existence udržovaných cest a dlouhodobě užívaných tras a dopravních koridorů. Oblibu a užívání tohoto dopravního prostředku lze spolehlivě nalézt i v době bronzové a halštatské v podobě četných rytin dvoukolových a čtyřkolových vozů na halštatské keramice.
Ano, i současná civilizace je založena na obchodu a výměně zboží. Kdo nepozbyl vědomí souvislostí a připomněl si 1. května 20 let od našeho vstupu do EU, musel konstatovat, jak významně vzrostl a zjednodušil se pohyb osob a zboží po tomto datu. Kdyby přemýšlení tolik nebolelo, musela by většina společnosti uznat, že právě silniční doprava nám sem současný blahobyt přivezla, neboť vše, opravdu vše, co si dopřáváme, se po té silnici alespoň jednou, ale spíše mnohonásobně vícekrát, svezlo. Stejně jako potraviny nerostou v obchodech, ani ostatní zboží v nich nevzniká. To by mohl uznat i vzývaný český selský rozum a přestat tleskat omezování užitkové dopravy na našich dálnicích.
