Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
je stará známá věc, že negativní zprávy přitahují daleko více pozornosti než ty pozitivní. Proto jich máme na internetu takový dostatek, protože všechno se dnes měří počtem kliků (nemám zde na mysli populární posilovací cvik) a z toho plynoucí možnosti vydělat na reklamě. Mně ale hrozně baví zprávy absurdní. Zejména ty ze světa, neboť to člověka tak nějak potěší, že bordel není jen u nás doma. Například nedávno jsem četl o celospolečenské debatě u našich německých sousedů, ve které jde o možné zrušení neomezené rychlosti na tamních dálnicích. Tam mě zaujalo, že k alianci organizací apelujících na vládu za zavedení rychlostních limitů se nově přidalo i sdružení chodců FUSS. Není to skvělé, že chodci, kteří na dálnicích nemají co dělat, se snaží určovat pravidla v oblasti, kam mají vstup zakázán?
Tyhle móresy samozřejmě nejsou doménou jen Německa. Kdo myslíte, že v Evropské unii nejvíc blokuje zavádění delších kamionových souprav? Samozřejmě železničáři. Jako bychom se my jim snažili radit a určovat kolik vagónů si mohou pospojovat dohromady. Prostě další chodci na dálnici. A že by u nás nebyli? Je pravda, že s výstavbou nových dálnic, okruhů a obchvatů, parkovišť pro kamiony ale třeba i vysokorychlostní železnice mají vždy největší problém nebo spíš zásadní odpor blízké obce. Pak je zde ovšem profesionální spolek potížistů Děti Země vedený Miroslavem Patrikem, který přestože je z Brna, s neutuchajícím nadšením operuje po celé republice. Kdo nejvíc blokoval výstavbu dálničního tunelu Valík na dálnici D5 poblíž Plzně, což je na druhé straně republiky? Správně, Děti Země. A co na severu D8 v úseku přes České středohoří, D11 u Hradce Králové, D3 ve středních Čechách nebo silniční okruh kolem Prahy? Jasně, opět Miroslav Patrik, který sám ví nejlépe, kde obyvatele toho kterého kraje bota tlačí a kudy a jak chtějí jezdit. Místních obyvatel se nelekejte a na mrtvé v obcích sužovaných tranzitní dopravou nehleďte!
Možná, že syndrom chodců na dálnici, neboli lidí rozhodujících ve věcech, kterým nerozumí a nemají s nimi nic společného, je daleko rozšířenější choroba než tušíme. Při pohledu na řadu nařízení, úprav a regulací týkajících se dopravy to už dokonce začíná vypadat na novou epidemii.
