Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
pravděpodobně jste se i vy již setkali v libovolném českém městě s nějakým dopravně technickým řešením, které dopravní situaci příliš nepomohlo, ba ji výrazně zkomplikovalo. Tu se objeví vprostřed silnice u křižovatky ostrůvek, ze dvou pruhů je rázem jeden a fronta před ním trojnásobná. Jindy zas někdo namaluje cyklopruh šněrující přes víceproudou komunikaci nebo v místě, kde pro auta zbude sotva metr, v Praze dokonce kříží dálniční přivaděč. Na Facebooku tyto dopravní kulišárny několik frustrovaných šoférů i pravidelně zveřejňuje. Výsledek to nemá žádný, nikdo je už nikdy neodstraní. Všichni si pouze v komentářích kladou otázku, která by se do spisovné češtiny bez vulgarismů dala přeložit jako: „Kdo tohle vymyslel?“
Tak já to vím. Tyto úpravy skutečně nevznikají náhodou. Uvědomil jsem si to po přečtení materiálu Ministerstva dopravy s názvem Koncepce městské a aktivní mobility pro období 2021–2030. Autorkou je ing. Jitka Vrtalová, jejíž blahodárné působení můžeme na internetu vystopovat ve spolcích jako Partnerství pro městskou mobilitu nebo NaKole.cz. Cílem této ministerské koncepce podle ing. Vrtalové je dosáhnout „co nejnižšího podílu individuální automobilové dopravy a stupně automobilizace (počet aut / tis. obyvatel)“. Prostředkem k dosažení tohoto cíle pak „snižování počtu parkovacích míst a zavedení výrazně dražšího parkovného pro druhé a další auto na bytovou jednotku, snížit požadavek při bytové výstavbě na minimální počet parkovacích míst, zavádění nízkoemisních zón, zpoplatnění vjezdu do vybraných zón“. Protože nastíněná opatření drtivou většinu zbloudilého obyvatelstva zpátečnicky lpějícího na vlastním automobilu přivádí k zuřivosti, je zde i výslovný požadavek, „aby i novináři vnímali dopravu komplexně, a mohli tak přispívat k působení na veřejnost i politiky potřebným směrem“. Nechybí ani doporučení pro moc výkonnou, aby se součástí „Ministerstva dopravy stal Cyklokoordinátor“.
Shodou okolností žiju ve městě, jsem nadšený cyklista a v kapse mám legitimaci Syndikátu novinářů ČR. Přesto mě Koncepce městské mobility nijak nerozněžnila. Předně si myslím, že vpašovat do vládní koncepce požadavek, aby novináři pochopili a následně působili patřičným směrem, je aktivistická nehoráznost, za kterou by ing. Vrtalová dostala stranickou pochvalu v padesátých letech minulého století. I o postavení bicyklu v městské mobilitě mám rozdílné představy. Nákladní kola místo užitkových automobilů mně třeba přijdou dočista srandovní. Jako školák jsem začínal na klopeném cyklistickém oválu, a to bylo asi nejvíc kilometrů, co jsem po městě s kolem najel. Od té doby po něm chodím pěšky, někdy jedu autem, jindy tramvají. Zpátečnicky setrvávám v dávno překonaném bludu, že nejlepší je sportovat v přírodě, zatímco ve městě se zdržuji kvůli práci a bohaté kulturní a společenské nabídce. Nějak se stále nedokáži ztotožnit s pokrokovou myšlenkou, že lidé žijí ve městech výhradně proto, aby mohli na kolech a koloběžkách jezdit celý den od kavárny ke kavárně.
Zdá se tedy, že do roku 2021 vstoupíme s novou koncepcí městské mobility, kterou vypracovala cyklistická aktivistka (neplést s aktivními cyklistkami, jednu doma mám a proti ježdění autem vůbec nic nemá). Je pouze řečnickou otázkou, kdo z nás ji volil. Samozřejmě, že nikdo, neboť aktivisté málo kdy podstupují volební riziko. A to je škoda, třeba by se ukázalo, že většina lidí svá auta nechce. Dosud se jich nezbavili z hloupého ostychu, co by na to řekli sousedi. Přitom dávnou touží jezdit na nákupy do obchodních center s nákladními koly, do kanceláře v cyklistických trenýrkách a k doktorovi na koloběžce. Tak vzhůru do voleb, než všechny potencionální voliče rozbolí kolena.
