Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
jestli na něco budou letošní prázdniny opravdu bohaté, tak nepochybně na počet silničních uzavírek. Ne, že by jich během roku bylo nějak málo, například situace na D1 a D2 v okolí Brna se již v středoevropském regionu stačila stát téměř legendou, ale plány na letní měsíce jsou ještě grandióznější. Nevím, jestli to má něco společného s populární rivalitou mezi Brnem a Prahou, ale jestli si Pražáci připadali ochuzeni o dopravní komplikace způsobené rekonstrukcemi, pak omezení provozu na Barrandovském mostě a současně na torzu Pražského okruhu mezi D1 a D5 u nich jistě vyvolá silné zadostiučinění. Konečně budou mít také své kongesce mezinárodního významu. Tahle část okruhu je vůbec svérázná. Otevřena byla v roce 2010, pak osm let čekala na kolaudaci a hned šest let na to se dočká i rekonstrukce. Laickým pohledem to vypadá, že stavba Pražského okruhu je nějaká zakletá. Začalo se o něm uvažovat v roce 1947, poprvé do země se kopnulo v roce 1984 a za chvíli už budeme skoro v polovině. A kdyby vyšly optimistické odhady, tak metropole bude obkroužena v roce 2030. Takže od záměru do finále by stavba netrvala ani mizerných sto let. To by v Barceloně mohli jen tiše závidět. Vždyť ta jejich slavná katedrála Sagrada Familia se začala stavět 9. března 1882, tedy skoro před sto padesáti lety a stále ještě nemají hotovo. Což jim samozřejmě nebrání ve vybírání vstupného, stejně jako nám ve vybírání mýtného na nezkolaudované dálnici.
Na druhou stranu musíme přiznat, že stavby, rekonstrukce a údržba infrastruktury je věc veskrze pozitivní. Jen ta omezení s tím spojená jsou silně otravná, protože trvají příliš dlouho a zdají se být spíš než koordinovaná, naschvál kumulovaná. Ještě horší je, když výsledné stavby dopravu nezlepší, ale naopak zkomplikují. Ve městech je to již pravidlem. Nějaká silnice se uzavře, rozkopá a po roce zjistíte, že se zúžila na polovinu, přibyly různé zpomalovací ostrůvky a navíc ubyla místa na parkování. Ale ani mimo aglomerace nejsou takové úpravy výjimkou. Kruhových objezdů, které mnohamilionovým nákladem nahradily téměř opuštěné křižovatky, ale mají takový poloměr, že se s nimi kamion bez ztráty kytičky neprotáhne, znám celou řadu.
Ovšem ani tam, kde dopravu nezpomaluje stavební řešení, o nějakém zrychlování nemůže být řeč. Zóny s třicítkou ve městech rostou jako houby po dešti, zpomaluje se i na běžných komunikacích a jediná bílá vrána, kterou mělo být zavedení rychlosti 150 km/h na vybraných dálničních úsecích, v tichosti někam odlétla. Dokonce i nově vyráběná auta mají nižší výkony než předchozí modely a také pochopitelně dosahují nižších rychlostí. Pravda, extrémně výkonné a stejně tak extrémně drahé elektromobily jako by šly proti tomuto trendu. S pohledem na mizející dojezd při sešlápnutí akcelerátoru si však využívání nabízeného potenciálu řidiči rádi odpustí. Zkrátka olympijské heslo Citius, Altius, Fortius ‑ Communiter neboli Rychleji, výše, silněji – společně se již v silniční dopravě nenosí. Nejenže se zpomaluje, ani to „společně“ už při množství a různosti silničních dopravních prostředků nelze vážně uplatňovat. Kamiony stát na většině dálnic vymístil do pravého pruhu, jinde jim obce uzavírají cestu úplně. Autům se ve městech na silnice malují cyklopruhy, mimo města se cyklostezky naštěstí staví ve volné krajině. Speciální sportovní disciplínou je víceboj chodců s koloběžkáři a majiteli různých elektrických přibližovadel, který pohyb ve městě mění v adrenalinovou zábavu. Jak je vidět, olympijské heslo na dopravu aplikovat nelze, ale měli bychom přijmout jinou zásadu starověkého Řecka a v době konání olympiády přerušit všechny boje. V našich možnostech to budou minimálně ty boje mezi jednotlivými účastníky silničního provozu.
