Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
minulý měsíc jsem zde v úvodníku vyzýval k většímu porozumění nejen mezi řidiči kamionů a osobáků, ale i mezi různými zájmovými skupinami a lidmi vůbec. O tom, že se to snadno napíše, ale hůře provádí v praxi, jsem se přesvědčil ještě v ten den, kdy jsem to dopsal. Stačila k tomu jedna cesta do Berouna, kdy se mě pokusil zabít řidič kamionu s neovladatelným nutkáním začít předjíždět, zatímco při návratu jsem si v podání dvou jiných zoufalců mohl tento manévr vychutnávat na dobrých deseti kilometrech. To opravdu pak není těžké zjistit, kde mají kořeny populistické snahy paušálně zaříznout předjíždění veškerým náklaďákům.
Další deziluzí, tentokráte směrem k českému postoji k zimní údržbě silnic, jsem si prošel po týdnu na lyžích v italských Alpách. Na dovolenou jsem se vzhledem k předpovědi počasí a ubytování téměř na samotě v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů zbaběle vybavil novými zimními pneumatikami Dunlop Winter Sport, dvěma typy řetězů a dokonce i sněhovou lopatkou. Ještě v sobotu odpoledne jsem po úzké silničce, na které se nevyhnula dvě osobní auta, dorazil k svému dočasnému domovu bez problémů po takřka čistém asfaltu. Těžká tmavá mračna však dávala tušit, že zítra bude všechno jinak. A skutečně, do sedmi hodin do rána si auto nasadilo slušivou deseticentimetrovou bílou čepici. Ale silnice byla stále černá i u nás na konci světa. I odsud jezdí ráno děti do školy nebo do práce dolů do města, takže traktory se postaraly o něco u nás nevídaného a i já jsem byl na osmou na parkovišti u lanovky. Změna počasí ovšem přinesla přes den intenzivní sluníčko, potoky tajícího sněhu, ale také noční tuhý mráz okolo ‑7°C. Tady radlice na traktoru nebude stačit a mé řetězy přijdou ke slovu. Že něco nejde podle mých zažitých představ, jsem začal tušit už večer, kdy tmu prosvítila světla všemožných, ba i zemědělských vozidel rozmetávajících cosi po vozovce. Že by aplikaci s předpovědí počasí v telefonu měli i cestáři a dokonce se podle ní řídili? Opravdu ráno bylo všude pouze mokro a já si zase mohl užívat jako první pověstného sněhového manšestru. A po zbytek týdne to samé. Tak takhle ne, přátelé. Takto jste zmařili celou mou investici do zimní výbavy, začínám uvažovat o mezinárodní arbitráži. Snad mne uklidní, že u nás si mohu vyrazit na D1 k Humpolci, případně na D6 K Mníšku pod Brdy, a jestli napadne alespoň pět centimetrů, tak si svou zimní výbavu parádně užiju.
Ono to skutečně vypadá, jako by na západ od nás správci komunikací vynakládali hlavní úsilí na udržení silnic ve sjízdném stavu a nikoliv na vymýšlení výmluv, proč tomu tak není. To zástupcům Sdružení potvrdila i návštěva u rakouské dálniční společnosti ASFINAG, které se věnujeme obsáhleji na jiném místě TM. Alespoň ve zkratce. Oni místo toho aby veřejnost ohromovali neuchopitelnými čísly o tisících tun použité soli (ovšem bez viditelného výsledku), raději zkoumají, v jakém stavu a skupenství nemrznoucí směsi aplikovat, aby skutečně fungovaly. A co je úplně skandální, když je počasí natolik extrémní, že žádnou technikou nelze zvládnout, na kritická místa předem pošlou vyprošťovací vozidla, která klouzajícím kamionům rovnou pomáhají a snaží se udržet dálnici jakžtakž průjezdnou. A to zadarmo. To už se téměř vymyká české představivosti.
Ono vstřícnost, empatie a smířlivost jsou pěkné vlastnosti, ale ani s nimi se to nedá přehánět. Jaro je tady a teď nás čeká nějakých tři čtvrtě roku přípravy na další zimu. V letošních kalamitách už nebudeme rýpat, ale příští rok očekáváme opravdu zásadní změnu v přístupu k zimní údržbě. A to nejen dálniční, ony se ty kamiony také po něčem k té dálnici musí napřed dostat. A pro začátek bych doporučil ŘSD, aby přestalo sebe i veřejnost oblbovat tvrzením, že jim kamiony ucpaly dálnici. Ne, to oni pomocí kamionů dálnici zatarasili. Kamiony jedou, pokud můžou, a zastaví až ve chvíli, kdy jim někdo namydlí schody, nebo přesněji, neuklidí dálnici.
