Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
kdesi jsem četl, že z psychologického hlediska nejjistější způsob jak akcelerovat počínající hádku je napomenout svůj protějšek hned ze začátku a s otcovským nadhledem slovy: „Uklidni se!" Takovýto apel na zklidnění bezpečně rozzuří každého i doposud zcela klidného diskutujícího. A přesně takovým způsobem se u nás zklidňuje doprava. Ministerstvo, úředníci všeho druhu a uniformované složky zklidňují, co jim síly stač, a řidiči i ostatní účastníci silničního provozu vidí čím dál tím víc rudě.
Tak například v týdnu, kdy píšu tyto řádky, se motoristy rozhodl zklidnit sám ministr dopravy. Jak jinak, než změnou bodového systému a výšky udělovaných pokut. U bodů ta změna zatím není moc jasná. Z novinových zpráv je pouze patrné, že ministr vyhlásil válku lichým číslům, takže přestupce nyní obdrží pouze 2, 4 nebo 6 bodů. To vypadá téměř mysticky, otázka pouze je, jestli se vyřazená čísla 1, 3, 5 a 7 proti tomuto neprůhlednému tendru neodvolají a celý proces nenapadnou u ústavního soudu. Případně nedají stížnost k Evropské komisi. U pokut je to daleko prozaičtější, prostě se jako vždy zvýší a pak již konečně nastane na našich silnicích naprostý klid. Zklidňovat se příští rok bude podle pana ministra i v opravovaných úsecích na dálnici D1. Ne tedy, že by tam byla snad přímo policie, ta se pouze opět nahradí oblíbenými radary. Toto řešení má ovšem slabé místo v tom, že při neschopnosti našeho státu vymáhat pokuty od cizinců budou klidní pouze tuzemští řidiči.
Nelenili ani úředníci na nižších pozicích. Ti se čím dál častěji inspirují nizozemským dopravním stratégem Hansem Mondermanem, který v roce 1985 uskutečnil v holandském městečku Oudehaske svou revoluční myšlenku a odstranil v něm všechny značky upravující přednost v jízdě. Údajně začali všichni jezdit jako slimáci, protože museli opatrně nakukovat za roh, zda zprava nejede jiný slimák, a úspěšně tam zmizela veškerá nehodovost. Nejnověji tak se značkami skoncovali v Jindřichově Hradci, ale je mnoho dalších takových míst i jinde po republice. Nebyli by to Pražáci, kdyby tuto filozofii neposunuli ještě o něco dál, aby si vydobyli místo v čele dopravní avantgardy. Když se řidiči zklidní tím, že se jim seberou značky, rozhodli se podle tohoto vzoru zklidnit jednu rušnou křižovatku ve Střešovicích a vypnuli na ní všechny semafory. Je tedy pravda, že nyní se tam dost často bourá, tramvaje zvoní jako o život a rodiče tam přestali pouštět své děti, protože ulice nejde vůbec přejít, ale celé je to tak nějak v klidu. Celý život jsem si naivně myslel, že značky nebo dokonce semafory jsou vymyšleny pro zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu, a jak se zdá, mýlil jsem se. On ten odpor ke značkám je vidět i u mnoha starostů obcí postižených zvýšeným provozem kamionové dopravy. Ne že by jako ve Velkém Meziříčí použili značku zákaz vjezdu tranzitu, ale neustále lobbují za zavedení toho kosmického výdobytku v podobě tzv. satelitního mýta. Ve skutečnosti se ovšem netěší na silnice bez náklaďáků, ale sní svůj tajný sen, jak ty kamiony zas budou dojit a dojit...
A ještě poslední důkaz, že ta dopravní opatření jdou ruku v ruce s dojením. Pod záminkou uvolnit parkovací místa rezidentům a samozřejmě také zklidnit automobilovou dopravu ve městech se houfně budují parkovací zóny. Že jde ale především o něco jiného, ukazuje třeba příklad docela dlouhé ulice mezi Olšanskými hřbitovy a zpustlým Žižkovským nákladovým nádražím obývaným z vůle aktivistů pouze bezdomovci. Ti zde kupodivu nikdy neparkovali, stejně jako rezidenti ležící na Olšanech. Svá auta zde ale nechávaly desítky Středočechů dojíždějících do metropole za prací. Takže nyní jsou tam parkovací zóny s automaty, nikdo tam nestojí a nebožtíci a bezdomovci mají klid. Jen ti řidiči jsou stále nervóznější.
