2018_09
Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
cestování letadlem a letní dovolená jsou dvě časová údobí, kdy toho nejvíc přečtu. V letadle se ani nic jiného dělat nedá a vlastně ani na pláži ne. Mnohdy se ovšem stane, že mi má soukromá zásoba časopisů o klasických automobilech dojde a detektivky mne přestanou bavit, neboť zločinci i detektivové disponují takovou mírou geniality, že ve mně společně vyvolávají pocity méněcennosti. V takové situaci přichází čas na to sáhnout po časopisech s množstvím barevných obrázků známých tváří, kterým po zbytek roku ke své škodě věnuji pramalou pozornost. Srovnávám‑li jejich obsah s Transport magazínem, začínám lehce propadat panice. Vždyť my opomíjíme nosná a zásadní témata dneška, sklouzáváme po povrchu a nejsme schopni držet prst na tepu doby. Zahleděni sami do sebe, zavíráme oči před celospolečenskými výzvami a ignorujeme globální problémy naší civilizace. Je nejvyšší čas alespoň trochu zjednat nápravu.
Až doposud jsme stáli zcela stranou, ba co víc, možná si vědomě lebedili v pozici mrtvého brouka v přístupu ke kampani Me Too. Dali jsme snad na našich stránkách místo mužům pokorně lovícím v paměti, jak se před čtyřiceti lety tiskli ve frontě před okénkem ve školní jídelně až příliš blízko k zadečku spolužačky čekající před nimi s tácem v ruce na svou porci UHO (univerzální hnědá omáčka)? Nebo naopak vyzýváme kolegyně, aby odhodily stud a vmetly do tváře chlípným mužům jejich první kradmé doteky na intimních místech v téže frontě, kvůli kterým si s sebou nesou celoživotní frustraci? Vůbec ne, v otázkách sexuálních útoků jsme schopni pouze dokola omílat buzeraci státních úředníků, zkušenostem s obtěžováním dáváme prostor jen ve spojení s policejními a celními kontrolami. O tom, jak snadné je podlehnout všudypřítomnému tlaku orgánů a nechat si jimi zcela ovládat svůj život hovoříme jen, pokud se jedná o orgány státního odborného dozoru.
Rovněž hrubě zaostáváme v otázkách aktuálních módních trendů rozdělujících svět na ty, co jsou in a na nás burany. České módní peklo, do kterého jsou léta zatracováni muži, kteří v létě nazouvají do sandálů nohy v ponožkách, je sotva slabé předpeklí v porovnání s tím, co se děje v kabinách našich kamionů. Tam se řídí zhusta pouze v těch ponožkách a sandály se pokojně větrají na posledním schůdku. A stejně tak neomaleně si vedeme v rozbíhající se kampani proti umělým hmotám všeho druhu. Není už nejvyšší čas připojit se k českým restauracím, které svá plastová brčka až doposud záhadným způsobem vpašovávala do trávicího ústrojí mořských želv, ale nyní už uvědoměle přechází na tradiční slámky rostlinného původu? Proč se při upevnění nákladu máme tvrdošíjně držet upínacích popruhů plných plastů, které nepochybně skončí v moři omotány kolem ploutví nebohých živočichů nebo jako Jonáš v břiše velryby? Jistě i my se můžeme v tomto případě obrátit k našim nejlepším tradicím a oživit slávu českých povřísel zhotovovaných ze svazku stébel obilí.
A nedělejme si iluze, že se nějak zvlášť orientujeme ve vodách společenské smetánky. Místo rozvodových tahanic mezi Plekancem a Vondráčkovou, Slováčkových rozchodů s Dádou nebo výčtu Řepkových blikanců připomínajících stroboskop se spíš věnujeme tak nudným věcem jako postupnému rozklížení Evropské unie či třenicím mezi Východem a Západem v otázkách minimální mzdy. Upřímně řečeno, ze světa celebrit je to jen sem tam Ťok, nic víc. Dovolená na horkém italském slunci mi konečně otevřela oči, kde děláme chybu. Nebo že by bylo lépe vychladnout a vrátit se k silniční dopravě?
