2018/12
Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
jestli se Česká pošta pochlapí, mělo by se vám prosincové číslo Transport magazínu dostat do rukou ještě před Štědrým dnem. Já vím, věřit ve schopnosti této organizace je podobně naivní jako věřit v Ježíška, ale když už máme ty Vánoce… Však Ježíšek také pod stromeček sem tam něco donese, i když o jeho existenci už léta nejsme přesvědčeni. Tak třeba vám letos pan pošťák nebo paní listonoška časopis doručí, i když už je dávno považujete za bájné postavy, na které lze narazit leda tak v Čapkových pohádkách.
Je ovšem třeba spravedlivě uznat, že ani pošta to nemá u nás jednoduché. Kromě poslední míle obstarávané pěšky či na kole sice přesně nevím, jak celý proces distribuce zásilek probíhá, jsem ale pevně přesvědčen, že je k tomu užíváno silniční dopravy a mnohdy dokonce ještě železniční. S železnicí si nebudeme kazit svátky, na zhořknutí cukroví úplně stačí pohled na infrastrukturu silniční. Letní uzavírky sice na pár měsíců zmizely, ve městech však úspěšně praská voda a přes globální oteplování ani letos není vyloučeno, že napadne pár vloček, které dopravu ochromí. Zatím bohužel stále platí, že když meteorologové zahlásí výstrahu před bílým nadělením, policie poradí všem, aby raději nevyjížděli, a jako první vzorně poslechnou silničáři. Ale i když se počasí smiluje, bude nás pronásledovat letošní nový fenomén v podobě uzavírání zchátralých mostů. Ne, že by zchátraly tak překotně, ale pouze jejich samovolná destrukce k nim přitáhla pozornost. A v posledních dnech se k nim dokonce přidaly i tunely. Ty se zatím nebortí, ale prý v nich kvůli agresivnímu prostředí degraduje vnitřní vybavení. Týká se to tunelu Valík na D5 z roku 2006, a tunelu Klimkovice na D1 z roku 2008. To je opravdu pozoruhodné obzvláště u mého oblíbence tunelu Valík, který je sice o dva roky starší, ale zase měří pouhých 380 metrů. Na tomto stavebním díle je tak nejpovzbudivější, že ať se v něm zastavíte na kterémkoliv místě, vždycky vidíte světlo na konci tunelu, a to dokonce na obou stranách. Jako naschvál zde však nejvíce zdegradovalo právě osvětlení, jehož oprava má vyjít na nějakých 150 milionů korun. Patrně český křišťál. V konfrontaci s těmito patáliemi je opravdu spodivem, že lze po silnici dojet lyžovat do Alp, nebo v létě k moři až za Alpy. Sjedete‑li mimo dálnice, seznáte totiž, že tamější rychlostní silnice prakticky vedou pouze po mostech nebo tunely.
Ale zpátky k doručování zásilek, aktuálně pak vánočních dárků, u nichž někdy naopak příliš dobře fungující logistika může být i kontraproduktivní. Jako kdybych před rokem tušil nyní ventilovanou nechuť Spojených států k Světové obchodní organizaci WTO a hrozící celní válku, objednal jsem si k loňským Vánocům dárek až v daleké Americe. Ono když se člověk sám takhle postará, ušetří alespoň zbytku rodiny trapné rozpaky, když se náhodou ukáže, že mu jako jedinému Ježíšek nic nepřinesl. Mr. Bean by mohl vyprávět. A protože jsem nechtěl nic ponechat náhodě a neschopnosti doručovatelů, objednávku jsem zadal již v sobotu 4. listopadu. Jaké bylo mé překvapení, když v úterý 7. listopadu ráno zazvonil u dveří messenger s vytouženým balíčkem. Za tři dny z Ameriky do Podolí! Vůbec se pak nedivím, že tam všichni věří na Santa Clause s létajícími saněmi taženými sobím spřežením. Ovšem já jsem se takhle stihnul obdarovat ještě k svátku, který připadá na listopad jedenáctý, a byl jsem tam kde před tím. Tedy bez vánočního dárku.
Takže nakonec kontrolní otázka: Čtete prosincový Transport magazín ještě před Vánoci, nebo jste ho dostali do schránky až po Štěpánu? Ne, nemusíte odpovídat, alespoň v případě tohoto úvodníku je to totiž úplně jedno. Jsem přesvědčen, že stejně aktuální bude i napřesrok.
