Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
pevně věřím, že jste si letos nedali žádné novoroční předsevzetí. Připadá mi poněkud nedůstojné slibovat sám sobě, že budu dělat něco, co dosud nedělám, nebo naopak nedělat to, co dělám až příliš, jenom proto, že se zase uskutečnil jeden oběh planety kolem hvězdy. Slabším školákům můžeme na tomto místě připomenout, že hvězdou máme na mysli naše Slunce a planetou Zemi. Ano, je to tak, žijeme na planetě, nikoliv na hvězdě ani na měsíci, ba ani na kometě.
To jsme ale trochu odbočili od předsevzetí, která se většinou týkají naší životosprávy, případně pracovních záležitostí. Má smysl slibovat si něco v souvislosti s běžným astronomickým jevem, který je navíc spojen s naším kalendářem značně vachrlatě? Když mám pocit, že požívám alkoholické nápoje poněkud nestřídmě, tak už prostě nebudu večer tu druhou basu piva načínat, naopak dospěju‑li k názoru, že mám nedostatek pohybu, není nic jednoduššího, než zvednout se a jít. Pokud to nechci udělat hned a musím sám sobě slibovat, že s tím začnu, je velká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že takový slib nedodržím. A protože jsem sám se sebou docela často, určitě se při nedodržování svých slibů přistihnu. Od toho je pak již jen krůček, aby mi novoroční předsevzetí připadala stejně plytká a zbytečná jako sliby předvolební. Ty se také opakují stále dokola, aniž by slibující politici měli ambice, nebo dokonce i možnosti je naplnit. Kolikrát jste již slyšeli, že se postaví více dálnic, dodělá Pražský okruh nebo uleví silnicím převedením nákladní dopravy na železnici? Nic z toho nebude ani v dohledné době, natož pak během nějakého volebního období. Letos jsme do nového roku v tomto směru vykročili obzvlášť svérázně, když naopak pět kilometrů dálnic administrativním zásahem dokonce ubylo. Opravdu, od nultého po pátý kilometr je z šestiproudé dálnice D1 nyní místní silnice l. třídy, kde také z tohoto důvodu bude snížena maximální rychlost ze 130 na 110 km/h. Uvidíme, jestli stejně dopadne rozšiřování D1 v Brně mezi 194. a 196. kilometrem, které má konečně vypuknout již v letošním roce. Bude‑li se postupovat analogicky, je pravděpodobné, že se v roce 2026 po skončení této stavební akce dočkáme dalšího smrsknutí dálniční sítě, tentokrát o tři kilometry.
V době vydání tohoto čísla Transport magazínu budeme mít za sebou první kolo volby prezidenta a velmi pravděpodobně před sebou kolo druhé. I v tomto případě jsme byli vystaveni obvyklé smršti předvolebních slibů. V rámci objektivity je ovšem třeba zmínit, že k řadě slibů byli prezidentští kandidáti dotlačeni médii zjišťujícími jejich postoje na kde co. Ta zas plnila společenskou objednávku, neboť obyvatelstvo České republiky stále žije v poněkud monarchistických představách, že lidem zvolená hlava státu všechno ví, všechno umí a vše také zařídí. Na slibování dostavby dálnic naštěstí nedošlo, i když slib kandidujícího odborářského bosse na zajištění práva na internet a mobilitu k tomu neměl daleko. Střízlivý občan však nebude zklamán, že mnoho z daných slibů nedojde naplnění, neboť ví, že prezident České republiky pro to nemá prakticky žádné pravomoci. Předvolební sliby mi tak připomínají mapu cyklotras, kterou jsem obdržel kdesi v Itálii. Na první pokus jsem podle ní dospěl s kolem na rameni k ferratám, na druhý jsem dojel k zamčeným vratům na soukromý pozemek a na třetí skončil zcela bez komunikací v bujném pralese. Tvůrci oné mapy totiž neslibovali cyklotrasy tam, kde jsou, ale tam, kde by byli rádi, aby byly. O co lepší než slibovat něco ostatním nebo na Nový rok sám sobě je prostě vstát… a udělat to.
