Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
řada lidí se obává, že konec nouzového stavu je zastihne v situaci, kdy si lehce roztřesenýma rukama budou marně snažit dopnout knoflík u kalhot. Jejich první kroky tak povedou do znovuotevřených obchodů nikoliv z rozmařilosti, ale z nutnosti upgradovat nepadnoucí šatník. Jsou to obavy opodstatněné, neboť většina aktivit vyjma jídla a pití je zakázána, a chodit sportovat osamoceně do převažující tmy a deště dokáže jen pár opravdových nadšenců. A jestli nás karanténa uzavře v intimním kontaktu s lednicí i přes Vánoce, posunou se do rizikové skupiny občanů s nadváhou i notoričtí hubeňouři. Následně se budeme muset připravit na kreativní útoky různých šmejdů, nabízejících zázračné preparáty a diety na bezbolestný návrat do původního stavu. Nemělo by nás to zaskočit, protože z provozování kamionů jsme zvyklí, že na nadváze se snaží vydělávat kde kdo.
Boj s vlastními přebytečnými kilogramy je běh na dlouhou trať a nikdy si nemůžeme být zcela jisti definitivní výhrou. Stejně tomu tak je v potýkání se s nekorektními způsoby pokutování a vážení vozidel. Více než deset let třeba trvalo přesvědčit státní správu, že sypký materiál se sype. Již v roce 2006 byla na základě požadavku našeho Sdružení zpracována studie a na ni navazující odborný znalecký posudek o přepravě volně ložených sypkých a plovoucích materiálů. Současně bylo provedeno testování na polygonu, ze kterého byly vypracovány autorizované protokoly. Teprve po více než deseti letech jednání s Ministerstvem dopravy, mnoha odvoláních proti rozhodnutí při kontrolním vážení, konzultacích s Centrem dopravního výzkumu, Centrem služeb pro silniční dopravu, Českým metrologickým institutem a dalšími subjekty, bylo dosaženo přijatelné legislativní úpravy. Od 1. října 2018 tak platí novela zákona o pozemních komunikacích, která upravuje způsob vyhodnocení kontrolního vážení při přepravě sypkých materiálů, z které lze vyčíst, že v případě přepravy sypkých materiálů je předmětem vyhodnocení největší povolená hmotnost vozidla nebo soupravy a při jejím dodržení se případným překročením limitů na jednotlivou nápravu nebo skupinu náprav řidič nedopustí přestupku.
S rozvojem technologií, které někdy více než zvýšení bezpečnosti přispívají k zvýšení přílivu peněz do obecních pokladen, začaly peripetie okolo dynamického vážení a automatického přidělování pokut, jak to dělají rychlostní radary. Nejenže některé váhy měly problémy s certifikací, ale navíc obce s rozšířenou působností posílaly pokuty jimi zjištěné až po dvou letech. Což je tedy spíše než snaha o zvýšení bezpečnosti silničního provozu snaha o eliminaci správních řízení a možností se proti pokutě bránit. V poslední době se pak dostává pozornosti vůbec největší zákeřnosti projektu dynamického vážení, který sankcionuje pouze české dopravce. Evropský systém Eucaris, umožňující výměnu informací z národních registrů, totiž nedovoluje v případě přetížení ztotožnit cizí vozidla s jejich provozovateli. Ke změně tohoto systému na evropské úrovni ovšem není politická vůle, a dojde‑li k tomu, nebude to jistě hned. Řešením se zdá být používat po vzoru Rakouska a Německa dynamické váhy pouze k předvýběru a pokuty kasírovat až osobně po převážení na stabilních vahách. Tomu se ovšem obecní podnikatelé s bezpečností houževnatě brání, protože by přišli o tučný zdroj příjmů. Naopak, občas se jim daří podstrčit do zákona, že by se za přistižená vozidla měly kromě pokuty platit navíc další tisícové částky za samotné zvážení. Momentálně tomu tak není, ale hladové zastupitele a hejtmany je třeba neustále při jejich zákonodárných iniciativách sledovat. Snad by je od podobných nápadů mohlo odradit nedávné rozhodnutí Evropského soudu v kauze sazeb německého mýta, že mýtné pro nákladní vozidla nesmí zahrnovat náklady na dopravní policii. Je to docela dobrá analogie ke snahám účtovat si několikrát za výkon státní správy, která by pak mohla třeba chtít při překročení rychlosti připočítat poplatek za radar nebo za kamerový systém.
