Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
jistě jste si všimli, že úspěšnost předpovědí počasí není úplně konzistentní. Jsou celé týdny, kdy to na nějaké tři dny dopředu docela vychází, někdy dokonce meteorologové předpovídají s týdenním předstihem dramatickou změnu, která se zdá velmi nepravděpodobná, a přece nakonec přijde. Naopak často se nedaří trefit se alespoň přibližně ani na 48 hodin dopředu. Osobně se s tím moc netrápím, protože maximálně zmoknu na rybách nebo při neočekávaném přílivu tropického vzduchu budu nosit celý den bundu v ruce. Horší je, když tento ležérní přístup uplatňují třeba silničáři, a byť celý týden z rádia slyší, že v sobotu začne mrznout, tak nezasolí a nezasolí. Ale to dnes nechme stranou, spíš mne zajímalo, proč to jednou vychází a jindy ne. Je to tím, že meteorologie, byť se traduje, že na ni stačí zelený obojživelník s žebříčkem, je jeden z nejsložitějších a nejkomplexnějších oborů. Stačí se podívat na požadovaný profil absolventa tohoto studia. Jen tak stručně: absolvent má široké znalosti z disciplín hydrodynamika, termodynamika, teorie elektromagnetických vln, optika, akustika a elektřina, z teorie nelineárních dynamických systémů, vlnových procesů, řešení parciálních diferenciálních rovnic, numerické matematiky, matematické statistiky, a rovněž znalosti z chemismu atmosféry. Je tedy jasné, že sebegeniálnější meteorolog s červeným diplomem v kapse nikdy nepostihne všechny skutečnosti, děje a vlivy působící na počasí tak, aby někdy sám nebyl překvapen, co to vůbec předpověděl.
Bohužel stejně nepředpokládaně jako aprílové počasí mohou někdy dopadnout projekty iniciované lidmi. Podotýkám, že na počátku často stojí ty nejlepší úmysly, jen se jaksi nepodaří vzít v potaz všechnu tu složitou strukturu dějů, procesů, událostí a jejich dopadů, které tak dobře míněný dobrý nápad vyvolá. Přeborníky v neočekávaných dopadech jsou nápadně často politická rozhodnutí mající za cíl ochránit naše klima a planetu Zemi vůbec. Začalo to docela sympatickým bonmotem „Nejekologičtější energie je ta, která se vůbec nevyrobí“. S tím jsem docela souhlasil a šel si našroubovat úspornou žárovku na záchod. Na rozdíl od exprezidenta Klause jsem kvůli tomu nevyhrožoval občanskou neposlušností, protože mi bylo fuk, jakou má barvu. A to jsem ještě netušil, že si dnes budu moci u diodových světelných zdrojů vybrat. Pak jsem trochu kroutil hlavou, když politický befel omezil výkon vysavačů a vyloženě za krkem mi ruplo, protože téměř současně se nám začaly vnucovat elektromobily. Věřte nebo ne, ale i ten nejúspornější elektromobil má citelně vyšší spotřebu elektrické energie než ten nejrozežranější vysavač. Pohybovat hlavou jsem raději přestal, když Angela Merkelová vystrašena zaplavením japonské atomové elektrárny vlnou tsunami usoudila, že od Baltu se dá čekat stejná podlost a nařídila ukončit provoz atomových elektráren v celém Německu. Protože bylo jasné, že tuhle politiku větrníky neutáhnou, v tichosti se vsadilo na ruský plyn. Jenže nikdo nepředpokládal tlakovou níž, která zalehne Putinovu mysl, a plyn došel. Takže se pěkně vrátíme k uhlí, jehož spalování jsme na začátku chtěli zcela eliminovat. A přitom předpověď bezuhlíkové budoucnosti vypadala tak slibně. Jenže rozjeté procesy mají ohromnou setrvačnost, a tak nehledě na krach dekarbonizačního konceptu, vás budeme příští měsíc informovat, jaké všechny alternativní pohony nám automobilky v Hannoveru na IAA představily. Vzhledem k jejich reálné využitelnosti a současným cenám nafty to však vypadá, že směřujeme k zadání „Nejekologičtější auto je to, které vůbec nevyjede“. Doufejme, že nebude následovat „Nejekologičtější topení je to, které nezapneme“ a skončíme u „Nejekologičtějších potravin, které vůbec nesežereme“. Hovězí steaky už mají kvůli plynatosti dobytka na kahánku.
