2018_02
Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
určitě všichni znáte ten pohled, když jste z nějakého důvodu odvalili kámen, pod kterým sídlila kolonie mravenců. Tisíce tvorečků překvapených neočekávanou událostí zmateně rejdí v prohlubni po kameni, až z toho přechází zrak. Při trošku delším pozorování však zjistíte, že tvorečkové, nejčastěji druhu mravenec obecný (Lasius niger L.), nerejdí vůbec zmateně, ba právě naopak. Aniž by to kdykoliv trénovali, okamžitě odnášejí své potomstvo do podzemní části mraveniště a vůbec činí veškerá opatření k nápravě vzniklých škod. Je to stejné, jako když zadloubáme do mravenčího hnízda v podobě velké kupy, které si buduje mravenec lesní (Formica rufa L.) případně mravenec pospolitý (Formica polyxena L.). I zde se okamžitě zvýší rychlost hemžení, které ve skutečnosti představuje velice účelnou, cílevědomou a nepochybně také obětavou činnost, vedoucí k co nejrychlejšímu uvedení pochroumané nemovitosti do původního stavu.
A stejně tak to funguje s našimi politiky a institucemi, když se stane nějaký malér, například v podobě spadlého mostku nebo na den uzavřené dálnice v důsledku deseticentimetrového sněhového nadělení. Je to ovšem s tím rozdílem, že událostmi vyvolané zdánlivě zmatené hemžení je ve skutečnosti ještě zmatenější a spíš než k okamžité eliminaci škod vede k jejich množení. Vezměme si třeba spadlou lávku pro pěší, vedoucí přes Vltavu k zoologické zahradě v Tróji. Všichni se chovali, jako by se jednalo o blesk z čistého nebe, což ani zdaleka nebyla pravda. Že je situace neúnosná, se shodli odborníci již v roce 1996, kdy byl přijat program obnovy mostů, který počítal s výdaji přes tři miliardy korun. Postupně byl však utlumován a peníze šly někam jinam a ve špatném až havarijním stavu tak nadále zůstává v tuzemsku kvůli dlouhodobému podfinancování oprav už přes 2 000 silničních mostů o pěších lávkách a železničních mostech nemluvě. Na tuto skutečnost už mnoho let upozorňuje i ČESMAD BOHEMIA a žádá nápravu. Zvýšeného pohybu ve státním mraveništi jsme se však dočkali až po utržení pověstného ucha, tentokráte představovaného pádem vysuté lávky. Z nastalé bezradnosti tvářící se jako horečná činnost záhy vykvetlo první opatření v podobě uzavření pěších lávek na Železničním mostu, po kterém ovšem dál denně duní stovky vlaků. Pravda, chodci zde mezerami mezi prkýnky mohli občas spatřit vltavskou hladinu, k čínským adrenalinovým skleněným stezkám v oblacích to ale mělo daleko. Aby pěší tuto oblíbenou trasu nemohli dále využívat, magistrát ji nechal důkladně zadrátovat a výsledek se brzy dostavil. Jakýsi zkratky chtivý občan se snažil drátěnou bariéru násilně překonat, spadl na nábřeží a zabil se. Povzbuzeni tímto úspěchem radní uzavřeli pro veškerou dopravu Libeňský most a v okolí zkolabovala veškerá doprava. Druhotným efektem těchto konstruktivních opatření je renesance vodní dopravy, neboť nám v jejich důsledku přibyly hned tři nové přívozy.
S napětím nyní očekávám, jaký dopad bude mít sněhový zával na D1, který vyřadil naši nejfrekventovanější dálnici na 29 hodin z provozu. Při této kalamitě totiž vešlo v obecnou známost, že existuje evropské nařízení číslo 561, upravující doby práce a odpočinku profesionálních řidičů. K naplnění jeho direktiv jsou kupodivu třeba parkoviště, která by se také hodila, kdyby se náhodou někdo odhodlal k preventivní údržbě dálnice vyžadující dočasné zastavení kamionové dopravy. Parkovacích míst podél torza naší dálniční sítě chybí ironií osudu zhruba stejné dva tisíce, jako máme mostů na spadnutí. Ovšem nejen proto se obávám, že jestli naše státní mraveniště bude při řešení parkovacího problému postupovat obdobně jako v případě mostních patálií, můžeme v brzké době očekávat uzavření i těch stávajících odpočívek.
