Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
kde jsou ty časy, kdy jsem mohl v úvodníku vítat jaro úvahou o příletu brkoslava severního. Poslední dva roky se valí události tak závažné, že jaksi na brkoslavy není ta správná nálada. Navíc se valí tak rychle, že doba mezi napsáním glosy a finální distribucí časopisu může mé závěry lehce usvědčit z trapného omylu. Nu což, stalo se to prezidentovi i exprezidentovi, tak co bych se toho bál já. Navíc své omyly můžu zkorigovat po deseti dnech a nikoliv po deseti letech. Podívejme se tedy na jisté okolnosti, které jsou společné pro pandemii i válku na Ukrajině.
I v době největšího šoku z šíření koronaviru a přijímání možná až bizarně přísných opatření silniční doprava obstála. Bohužel tedy pouze ta nákladní, protože autobusy byly vyřazeny ze hry. Nechci ze sebe dělat generála po bitvě, ale uzavírání hranic mezi evropskými státy se dotklo lidí, leč virus to příliš nezaznamenal. Naštěstí hranicemi projely alespoň kamiony a díky nim ekonomické škody nebyly tak gigantické, jak být mohly. I když nyní jsme v mimořádné situaci vyvolané válkou na Ukrajině teprve na začátku, už nyní naše kamiony, ale teď také autobusy opět ukazují v krizi svou nenahraditelnost. Navíc také ochotu bezprostředně pomáhat. Soudím tak dle reakce na výzvu pomoci Ukrajině. Prezident Sdružení Josef Melzer to pro média okomentoval slovy: „Jsme velmi potěšeni, že čeští dopravci okamžitě zareagovali a nabízejí na pomoc Ukrajině volné kapacity kamionů, autobusů, ale i speciální techniku na dopravu stavebních strojů nebo vojenského materiálu. Na naši výzvu se bezprostředně přihlásily desítky členů, kromě toho mnoho firem pomáhá již individuálně.“
Druhá společná věc jsou dopady obou mimořádných situací na Green Deal. A tady už jsem u svého prvního omylu, neboť jsem věřil, že rozjíždění ekonomiky hacknuté Covidem bude provázeno určitým zmírněním zeleného běsnění. Nestalo se. Klimatická konference v Glasgow v roce 2021 přinesla nové ambiciózní závazky na snižování emisí CO2 a spalovací motor se opět o něco přiblížil svému odchodu do historie. To vše tedy platí pouze pro Evropu, která se rozhodla spasit se svými 7 procenty vyprodukovaného CO2 svět, zatímco Čína a Rusko jako hlavní znečišťovatelé se na konferenci vůbec neobtěžovaly. Protože jsem optimista, opět doufám, že Evropu už konečně probere současných pár facek, pro změnu uštědřených Ruskem. Nejenže se výše zmíněné dvě orientální mocnosti nesnášející západní civilizaci k evropskému boji proti sodovkovému plynu nepřidají, ony nás v něm pěkně vykoupou. Mohli byste namítnout, že Čína je tahounem na poli elektromobility, ale to jenom proto, že kloudné auto se spalovacím motorem nedokáží vyrobit, a tak tuto kapitolu raději přeskočí, zvláště pak když všechny zdroje pro baterky mají pod kontrolou. A taky jim už asi vadilo, že se ve městech přestávají přes smog vidět, nebo jim blbnou kamery na rozpoznávání obličejů. Jinak ovšem uhelné elektrárny zde minimálně do roku 2035 porostou dál jak houby po dešti. Příspěvek Ruska, které uvedlo do pohybu tisíce svých svérázných SUV s pásy, věží s kanonem a spotřebou 400 – 800 litrů na sto, je ještě drsnější. Německo závislé na ruském plynu si pomalu uvědomuje, že nebude čím topit a asi ani nabíjet elektromobily, zatím ale bohužel nezaznívají hlasy, že rituální ekonomická sebevražda Evropy kvůli zmíněným 7 procentům vypuštěných emisí CO2 nestojí za to.
Zaznamenáníhodný hlas jsem si ovšem nechal nakonec. Místopředseda Evropské komise socialista Franz Timmermans označil ruskou invazi na Ukrajinu za „pokus o odvrácení pozornosti od klimatické krize“. Tím se diskreditoval na věčné časy a měl by okamžitě složit veškeré politické funkce. Jako pokání by měl přijmout doživotní závazek nikdy nepoužít jakýkoliv dopravní prostředek poháněný jinou energií nežli vlastní, přičemž by pro její získání měl vypustit všechny klimaticky náročné zdroje jako je maso, mléko nebo alkohol. Věren své ideologii by se měl i jako totální vegetarián zdržet vypouštění jakýchkoliv skleníkových plynů najmě pak metanu.
Martin Felix
