Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
také jste posmutněli při zjištění, že se vám opět nepodařilo vstoupit do Nového roku s čistým stolem? Myslím, že to není třeba, protože ke splnění takového závazku by se musel člověk nejlépe znovu narodit. Já kdybych se třeba vrátil za učitelskou katedru, určitě bych si s sebou přinesl spoustu zkušeností, ale i vztahů a postojů ze světa dopravy. A kdybych zkusil štěstí za pracovním ponkem, jistě by rychle došlo k úrazu a tepenné krvácení by bleskově skoncovalo s čistotou mého nového stolu. Raději jsme se tedy podívali, co máme na stolech od loňska. A mezi dokumenty vrtí ocáskem veselý jezevčík a na USB disku nalézám videa, která by nepochybně rozvrátila systém silvestrovského televizního veselí.
ČESMAD BOHEMIA totiž na konci loňského roku připravil a začátkem roku letošního spustil další díl kampaně na podporu image silniční dopravy. To je taková vděčná záležitost, kdy mnohatýdenní práci party lidí během několika minut zlikviduje jeden poněkud méně empatický řidič kamionu. Přesně je to doba jednoho předjížděcího manévru dvou skoro stejně rychle jedoucích náklaďáků. Ale to si nestěžujeme. Tak to prostě je a změnit něčí image v očích veřejnosti je běh na tak dlouhou trať, že v případě silniční dopravy málokdo je schopen říci, že vidí cíl. Začali jsme s tím již před deseti lety. Tehdy jsme republiku oblepili billboardy, kde u siluety kamionu vezoucího televize byl slogan „Nejezdím pro svou zábavu, jezdím po tu tvoji", nebo kamion s pečivem hlásil, že „Mým denním chlebem je tvoje snídaně". Nechybělo ani přímočaré provedení pro WC na čerpacích stanicích, kde na plakátech s toaletním papírem stálo „Bez mé drsné práce by tvá rána byla drsnější". Proběhlo také několik road show, kde jsme řidičům rozdávali Desatero správného truckera nebo sbírali podpisy pod petice za dobudování obchvatů obcí postižených kamionovou dopravou. Pokračovali jsme Rokem smíření, ve kterém jsme se o otupení hran mezi profesionálními řidiči a ostatní motoristickou veřejností snažili zásahem do vlastních řad. Vzniklo dvanáct priorit, rozšiřovaných mezi desítky tisíc řidičů školených ČESMADem, které poukazovaly jak na dopravní bezpečnost z pohledu řidičů velkých vozidel. V roce 2013 jsme ve spolupráci s kreslířem Zdeňkem Hofmanem šířili osvětu mezi školskými pracovníky, aby preferovali kvalitní autobusové firmy před šizuňky s polorozpadlými autokary. Vzpomínáte na obrázek „Autobus, není kus jako kus"? Stejný výtvarník stál i za billboardy lákajícími nové adepty řidičského povolání. Uznávám, že situaci na pracovním trhu to sice nevyřešilo, ale problém se dostal do obecného povědomí a probudily se i pracovní úřady s financováním rekvalifikací nových řidičů. Rok 2016 tedy začínáme přiložením dalšího střípku do mozaiky idylického soužití motoristů na našich silnicích.
Nelekejte se, nevezeme se na vlně sluníčkově naivních vizí. Naše vize zpracovaná v klipu „Pět dní bez kamionů" ukazuje zhroucení společnosti po výpadku nákladní dopravy. Není benzín ani pivo, nastává naprostý chaos. Určitě se podívejte na naše facebookové stránky nebo YouTube, jako to během prvního dne udělalo více ne deset tisíc lidí. Kdo by byl příliš otřesen, může naopak zhlédnout video „Jde to i jinak, třeba autobusem", které tento způsob cestování zobrazuje ve velmi pohodové atmosféře. A konečně, komu už se zašpinily staré samolepky s jezevčíkem, může si na regionálních pracovištích Sdružení vyzvednout zdarma nové, tentokráte s jezevčíkem stylizovaným mistrem Hofmanem a s textem VEZU ZBOŽÍ I PRO VÁS. Snad se i díky těmto snahám atmosféra na našich silnicích trochu rozjasní a společně pochopíme, že do cíle potřebujeme dojet všichni.
Martin Felix
14.1.2016
