Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
když nám v roce 1984 Dalibor Janda oznamoval, že chce žít jako kaskadér, jeho hit začínal slovy: „Auto na vodu, teplo ze zimy, city v pilulkách, tohle budem jedno ráno mít, mám sto důvodů nic se nedivit….“ Musíme si uvědomit, že umělci jsou podstatně senzitivnější než obyčejní smrtelníci, a jejich vnímání reality nám tak odhaluje pravou podstatu věcí a lidské existence. Není proto čemu se divit, že Mistr by se již před bez mála čtyřiceti lety vůbec nedivil, kdyby ráno před domem našel auto na vodu. No, my sice na funkční vodíkovou technologii stále čekáme a na baterky můžeme jezdit leda tak okolo komína, ale to není vůbec důvod, aby Rada Evropy dál nepředkládala ambicióznější a ambicióznější cíle k dosažení nulových emisí pro těžká nákladní vozidla a autobusy.
Aby nedošlo k mýlce, dovoluji si připomenout, že Rada Evropy je nezávislá na Evropské unii a kromě Ruska, Běloruska a Vatikánu sdružuje všechny evropské státy a jejím cílem je dosažení větší jednoty mezi jejími členy a usnadňování jejich hospodářského a společenského rozvoje. To usnadnění hospodářského rozvoje si konkrétně ve věci emisí CO2 nákladních vozidel představuje následovně:
45% snížení emisí od roku 2030 (zvýšení z 30 %)
65% snížení emisí od roku 2035
snížení emisí o 90 % od roku 2040
Navrhovaná změna zavádí 100% cíl nulových emisí pro městské autobusy do roku 2035 a zároveň stanovuje přechodný cíl 85 % pro tuto kategorii do roku 2030.
Tyto smělé cíle ještě nejsou automaticky závazné cíle pro Evropskou unii, musí projít dlouhým schvalovacím procesem a čeká je složité projednávání v Evropském parlamentu. V této souvislosti se musím opět opakovat, že volby do tohoto orgánu jsou v České republice notoricky podceňované, což nejenže svědčí o našem zápecnictví, ale do jisté míry to ohrožuje i naše národní zájmy. Kdo tedy k těmto volbám nechodí a jen nadává na Evropskou unii, neměl by se divit, že jednoho rána bude mít předepsáno koupit si auto na vodu, aniž by je kdo vyráběl.
Podívá‑li se člověk kritickým okem na stanovené cíle a porovná je se stávající situací na trhu nákladních vozidel a autobusů a s výstavbou patřičné infrastruktury, nutně dojde k přesvědčení, že v Radě sedí samí umělci s posunutým vnímáním reality. Tolik zpěváků a zdatných textařů ovšem nemáme. Skutečnost tak bude poněkud jiná. Kouzlo všech ambiciózních cílů ohledně emisí CO2 spočívá v tom, že je ve skutečnosti nikdo neměří. Na jedné straně to nejde a bylo by to stejně jedno, protože tyhle zlé emise nelze rozlišit, jestli pocházejí z našich náklaďáků, čínských uhelných elektráren nebo ruských a ukrajinských raket zapalujících si vzájemně ropné rafinerie a sklady. Množství vypouštěných emisí se tak pouze složitě vypočítává, a čím složitější to je, tím méně to musí odrážet realitu. Proto žádný ohlas nevzbudila pětice návrhů Mezinárodní unie silniční dopravy IRU, která navrhovala pro přechodné období, než vzniknou nové technologie, snižovat účinně a jednoduše emise stávajících naftových vozidel. Stačilo by podpořit tyto zásady: Širokou implementaci nízkouhlíkových a bezuhlíkových paliv, Efektivnější logistiku s Eco‑trucky, Zvýšené využívání hromadné osobní dopravy autobusy a autokary, Efektivnější technologie vozidel a Zlepšování ekologické jízdy prostřednictvím školení a vzdělávání. Místo toho se vedou bitvy o procenta v roce 2030, kdy zúčastnění válečníci už dávno nebudou ve svých funkcích a za následky svých činů neponesou zodpovědnost. A my si pak budeme moct jen smutně zazpívat s Hurikánem naší popmusic: Kola se kroutí dál, motor už práci vzdal…
