Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
politici a celá politika se stávají nevěrohodnými, když nereagují na svět takový, jaký je, ale naopak reagují na svět takový, který by podle nich měl být. Aktuálně se tak zesměšňuje Evropská unie dohadující se o kvótách na přerozdělování běženců, když vůbec netuší, ani kolik jich je, natož pak, kolik jich bude, a jaksi nevidí, že migranti se nekontrolovatelně valí tam, kam chtějí, a patrně se spořádaně nerozejdou tam, kam dostanou umístěnku. Dlouhodobě se pak evropští politici blamují na poli dopravy, když neustále deklarují nutnost preference železniční a vnitrozemní lodní dopravy, aniž by je jakkoliv znervózňovalo, že život jde jinudy. Za tímto účelem vydávají různé bílé a černé knihy.
Na obzoru je další Bílá kniha EU o dopravě, kterou chystá Evropský parlament, a světe, div se, zase odhlasovali, že by v dopravní politice měla být zdůrazněna přednost dopravních oborů více šetřících životní prostředí ‑ železnice a vnitrozemské plavby. Je to vlastně pěkná představa, že se zboží přeloží z náklaďáků na koleje a parníky a lidé si z osobních aut přestoupí do vlaků. Na silnicích zavládne klid, a to se to pak bude svištět mezi Bruselem a Štrasburkem. Jenže svět je jiný i lidé jsou jiní, dokonce bych řekl, že čím dál jinější a nějak se to už přes padesát let stále nedaří. I přestože na uskutečnění tohoto nesplnitelného snu vytrvale přerozdělujeme stovky miliard, doprava a její zákazníci se odhlasovanému dobru zatvrzele vzpírají. Nevadí, sepíšeme novou a ještě krásnější Bílou knihu.
Jeden by se nad tou pošetilostí mohl celkem zasmát, kdyby ovšem nesloužila jako beranidlo k prolamování dveří dalším potrhlým a hlavně drahým nápadům. Úplně vidím prezidenta Zemana, jak s vítězným gestem hází Bílou knihu na řečnický pult v parlamentu se slovy: „Peroutkův článek Hitler je gentleman jsem sice nenašel, ale za to jsem objevil, že je téměř na spadnutí směrnice, že kanál Dunaj‑Odra‑Labe je v zájmu lidstva. Zde je to černé v bílém." Zatím se to ještě sice nestalo, ale s přihlédnutím ke kafkovské tradici a bohužel i povaze tohoto státu, to vyloučeno zdaleka není.
Ono už docela stačí, že Ředitelství vodních cest hodlá zvýšit devět mostů na dolním toku Vltavy, aby se turistické lodě dostaly z Německa až do Prahy. Za miliardu. To nám nestačí projeté miliardy za Řebíčkův zvedací‑nezvedací most, které pak rozfofroval s fotbalisty? Teď dokonce plánujeme vybudovat unikátní zvedací železniční most.
Ovšem pozor! Podle časopisu Týden má být na tři kilometry dlouhé slepé trati, kudy projede devět vlaků za den. No to by se snad už vyplatilo most zbourat a postavit tam převozníka. Vznikla by tak zajímavá nová pracovní pozice pro méně kvalifikovanou osobu a ještě bychom si vysloužili pochvalu za rozvíjení vnitrozemské plavby. Ostatně zkušenosti ve zpětném nahrazování práce strojů lidskou silou už máme z nové stanice metra. Ačkoliv odtud pendlují pravidelné autobusy na letiště, nebyly zde postaveny eskalátory, což letiště promptně vyřešilo nasazením dvou maníků na pomoc s taháním kufrů. Ovšem pouze nahoru. Dolů si je po schodech musí pustit každý sám. Opravdu jsem toto řešení viděl zvažovat asi padesátičlennou skupinu útlých japonských studentek, stojících s obrovskými zavazadly nad hlubokým schodištěm. Bylo na nich vidět, že hned při vstupu do naší země pochopily, že si tady užijí spoustu legrace. Ale zpátky k miliardové investici na Vltavě. Proč proboha chceme, aby lodě jezdily z Německa do Prahy? To si kruci nikdo nevšiml, že v Praze není přístav a ve Vltavě voda? Nebo se na to přijde, až budou peníze v těch správných kapsách? A to se ještě nevytasily Děti Země s věčnou katapultovskou otázkou: A co bobři, mají si kde hrát?
