Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
v počítači mi přistály dvě tiskové zprávy od pro nás důležitých mezinárodních organizací. Jedna je od IRU, tedy Mezinárodní unie silniční dopravy, které je ČESMAD BOHEMIA členem. Ve druhé své závěry prezentují evropští výrobci nákladních vozidel pod záštitou Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) společně s Postupimským institutem pro výzkum dopadů na klima (PIK). Protože je to psáno takovým tím poněkud nechutným jazykem, kterým vydávají světové organizace svá provolání k světu, trochu to počeštím. Kdo ale by si v tom chtěl labužnicky pochodit, nalezne to na adrese www.iru.org, respektive www.acea.be. V první části se obě zprávy shodují v tom, že koronavirová pandemie je nevídaná celosvětová pakárna s těžko dohlédnutelným koncem, ve které ale silniční nákladní doprava obstála a potvrdila svou nenahraditelnost. Tak to je pěkné a věřme, že si to začínají uvědomovat i její zarytí odpůrci. V části druhé a podstatně delší se hrdě hlásí k boji s ještě daleko větším nepřítelem, kterým je kysličník uhličitý.
A zde už to vidí trochu jinak. Protože jsem ještě nedávno tento sodovkový plyn poněkud podceňoval a mezitím se z emisí CO2 stala největší celosvětová výzva lidstva, rozhodl jsem se trochu seznámit s novými fakty a čísly, kterých jistě bude na podporu tohoto otočení kola dějin všude dost. Vynechal jsem různé automobilové servery, které ze setrvačnosti straní spalovacím motorům, a pátral u slovutnějších institucí, jako je Evropský parlament či IPCC (Mezinárodní panel pro změnu klimatu). Zajímalo mě, jaký podíl na tvorbě emisí ty naše náklaďáky mají a jak jsou na tom evropské náklaďáky v poměru ke zbytku světa. Studie se shodují snad na jediném čísle, že celá doprava má na svědomí asi 26 % emisí CO2. Odhad kolik z tohoto množství emituje nákladní doprava kolísá mezi 4 a 40 %, kolik připadá na Evropu jsem se nedopátral vůbec. Když už si tedy ujasníte, že emise evropských kamionů přispívají k celosvětovému problému maximálně v jednotkách procent, dočtete se, že z celkových emisí na zemi jich člověk produkuje 3,5–10 %. Takže si zas musíte desetinnou čárku posunout, abyste nakonec zjistili, že mezi skleníkovými plyny hraje jasný prim vodní pára a CO2 je v nich obsažen zas tak z deseti procent. Takže šup o řád níž. Vůbec nechci žádná čísla ani vědecké závěry zpochybňovat, jenom mě překvapuje, jaký je vtom bordel. Jak to, že když jsme se rozhodli obrátit na hlavu celý náš dopravní průmysl, nejsou na každém rohu jasná a nezpochybnitelná čísla, co s tím vlastně dokážeme.
Ovšem liší se i názory, jak s tímto nepřítelem, jehož řady jsou poněkud nepřehledné, bojovat. Tisková zpráva IRU uvádí, že je třeba zaměřit se na tzv. Eco‑trucky, česky řečeno 25metrové soupravy, které dvě převezou totéž množství nákladu, co tři standardní. To už říkáme dávno a souhlasíme s tím stále i s ohledem na nedostatek řidičů. Ovšem TZ evropských automobilových výrobců mě dočista ohromila. Její doslovně přeložený název zní: „Všechny nové prodané nákladní automobily musí být do roku 2040 bez fosilních paliv, shodují se výrobci nákladních vozidel a vědci o klimatu.“ Takže pozor, za 19 let už ani CNG či LNG, jenom vodík a elektřina. To asi státy v budování infrastruktury k plynným palivům moc nepovzbudí. Zato je automobilky povzbuzují k budování vodíkových stanic a sítě mega nabíječek. Jo a pak také navrhují, že bude třeba dramaticky zdražit naftu, protože jinak ty nové náklaďáky nikdo kupovat nebude. S jejich vývojem mají velká vydání a budou drahý jako prase. Jak bezbřehá byla má naivita, když jsem litoval automobilky, že se musejí potýkat s mocnými, leč fyziky neznalými byrokraty. Nic takového se nekoná. Když zaplatíte infrastrukturu a přinutíte spotřebitele naše výrobky kupovat, budeme s vámi držet prapor pokroku a vyrobíme cokoliv, byť by to nedávalo žádný smysl. Spirála pokrytectví se zatočila na nový stupeň. COVID ne COVID.
