Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
už jen letmý pohled do statistik u příspěvků na našem facebookovém profilu ukazuje, co naše sledující, jejichž počet nedávno překročil pět a půl tisíce, trápí nebo zajímá nejvíce. Většinou je to problém, kdy vrchnost, ať již v podobě ministerstva, státu nebo evropských nařízení, něco požaduje, ale současně není schopna vytvořit pro to podmínky. To je třeba aktuálně situace okolo výměny nových tachografů a karet řidiče, činnost odborného dozoru nad dopravou, problémy s nedostatkem parkovacích míst a infrastruktury vůbec, ale i neustále skloňovaný přechod k lokálně bezemisní dopravě.
Vyjadřované nelibosti se nelze příliš divit. Nucená výměna zcela funkčních a někdy jen pár let starých tachografů, která přijde u jednoho auta na desetitisíce, je opravdu něco, co zde ještě nebylo. Analogové tachografy s kolečkem nikomu nevadily ani dvacet let po nástupu tachografů digitálních. Ty se nyní budou vyhazovat třeba po roce kvůli chytřejší nové generaci. Kromě nákladů to samozřejmě provázejí technické problémy, nedostatek kapacit výrobních i servisních, nejasnosti a další náklady u karet řidiče a kdoví co ještě. Možná je to trénink na to, až nám kvůli drhnoucímu přechodu k elektromobilitě přikáží zahodit naše bezvadně fungující vozy se spalovacími motory a koupit něco nového na baterky. Nebo chodit pěšky. Když jsme u té dekarbonizace a přechodu k novým pohonům, věřím, že přinesou zlepšení životního prostředí, zmenšení naší závislosti na ropě a časem i zpříjemní a zkvalitní naši mobilitu. Jenže je tu zásadní rozdíl, když k technologickému skoku dojde na základě nějakého přelomového objevu, anebo když je nařízen takříkajíc shora. Dovedete si představit, jak by se elektromobilita sama od sebe a s bouřlivou rychlostí rozvíjela, kdyby to bylo na základě objevu nového efektivního úložiště elektrické energie? Takhle vývoj za daným úkolem pouze klopýtá a snaží se vymyslet doposud neexistující řešení. Autosalony připomínají Potěmkinovy vesnice a údajně skvělá auta kupuje čím dál míň zákazníků.
Činnost policie a celého státního odborného dozoru je samozřejmě také kontroverzním tématem a nemůže nebýt. Potýká se totiž s paradoxem vrozeným drtivé většině lidí, že vřele souhlasí s přísnou kontrolou ostatních, ale u sebe to považuje za zlovolnou buzeraci. Najdou se ale případy úřední tuposti vyvolávající oprávněné rozhořčení a v cyničtějších povahách pak až záchvaty veselí. Připomeňme si třeba rozhodnutí berlínského soudu ve věci nedovoleného používání telefonu během jízdy, dle nějž je nepřípustné i pouhé stisknutí tlačítka pro kontrolu, zda je mobilní telefon funkční, a za protiprávní je při obsluze telefonu považováno nejen uchopení rukou, ale také položení na stehno. S takovýmto přístupem k dotykovým přístrojům, by při troše důslednosti museli být řidiči tesel, kde se prakticky vše ovládá pomocí jednoho displeje, uvrženi do hlubokého žaláře a jejich vozidla zabavena a sešrotována.
Abychom ale nekončili tak pesimisticky, zastavme se u infrastruktury, která je po právu zdrojem mnoha stížností. I u nás se však mohou objevit optimistické zprávy. Třeba, že ŘSD už bere vážně nedostatek parkovišť a v horizontu jedné lidské generace s tím snad něco udělá, nebo že už možná letos se začne s budováním další části Pražského okruhu. Zde bych se rád obrátil na hatery, kteří na podobné zprávy reagují otřepaným bonmotem, že nemá cenu nic budovat, neboť kamiony tam najedou a znovu to ucpou. Možná vám to připadá vtipné a rozšafné, leč je to blbost. Kamiony nejezdí tam, kde je volno, ale tam, kde je někdo potřebuje. Bude‑li tam propustná komunikace, projedou a zmizí, jinak se budou muset proskákat k svému cíli třeba městem, jak je tomu na mnoha místech bohužel do teď.
