2018_07
Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
naši politici, počínaje obecními zastupiteli a poslanci konče, si zjevně myslí, že v národní povaze máme pevně ukotvený gen furiantství. Takový furiant, jak ho charakterizoval Jindřich Šimon Baar ve svém románu Jan Cimbura, klidně platí za nesmysly, jen aby všichni viděli, jaký je pán. Řečeno s hlavním hrdinou: „Piju dál a hle - furiant se ve mně probouzí - pýcha v srdci mém počne hlavu tyčit - do sázek se pouštím - peníze jako plevy rozhazuji a utrácím...“ Na základě tohoto přesvědčení nechávají lid obecný platit za věci, které třeba vůbec neposkytují, jindy si službu nechají zaplatit dvakrát i třikrát. V dopravě na to bohužel máme příkladů více než dosti.
Asi budeme muset začít u dopravní infrastruktury, ale u ní je naše furiantství tak bezbřehé, že se bohužel ani nedá spočítat, kolikrát si ji zaplatíme. Peníze na ni jdou z různých daní počínaje DPH. Spotřební daně z paliva generuje silniční doprava tolik, že se to ani za silnice nedá utratit a většina se probendí jinde. To samozřejmě nebrání tomu, aby se vybírala ještě silniční daň. Protože to bylo stále málo, začalo se pod heslem „Ať platí uživatel“ vybírat ještě mýtné. Jako by užitek ze silnice měli jen ti, kdo po ní něco vezou. Málokdo je ochoten domyslet, že i kdyby do auta natož do náklaďáku nikdy ani nesednul, neměl by zde blahobyt, ale pravěk. Na rozdíl od nás i starověcí Římané věděli, že silnice jsou základem pro rozvoj jejich říše. Však jich také měli více než 400 000 kilometrů, z nichž 80 500 km bylo zpevněných. A proto od té doby všechny cesty vedou do Říma, kde se křižovaly Via Aurelia, Via Ostiensis, Via Flaminia, Via Salaria a Via Appia, spojující Řím se všemi provinciemi impéria. A nutnost vybudovat tuto strategickou infrastrukturu jistě chápal a z její existence těžil i řadový Říman, který za celý život z Věčného města nevytáhl paty a ze svého domu vyrážel tak maximálně do veřejných lázní za hygienou nebo do Kolosea za kulturou.
S poslaneckou iniciativou, za co by se ještě dalo platit dvakrát, nyní přichází Jiří Běhounek, hejtman Kraje Vysočina. Tomu se zalíbil nápad, že kdo bude přistižen s přetíženým vozidlem, zaplatí ještě poplatek za vážení 6 000 Kč. Nejenom tedy dvojí trest, ale dvojí platba za státní odborný dozor. Tyto složky, které nám bez tak připadají mnohdy poněkud liknavé (obzvláště, když se jejich činnost zaměřuje na někoho jiného než na nás), si financujeme z daní jako všechny státní zaměstnance. Nově bychom si mohli ještě zaplatit za každý jejich výkon zvlášť. Po vahách by mohli přijít na řadu radary, vždyť stojí tolik peněz a je s vybíráním pokut spousta práce, pak by se zpoplatnilo foukání do trubiček nebo třeba pořizování důkazních videomateriálů, vždyť ty kamery také nejsou zadarmo. Nakonec politiky, kteří již teď ztratili soudnost, jistě napadne, že platit za měření, vážení či dýchání by měli i pomalí, lehcí a střízliví, protože se s nimi policie vůbec namáhala.
A nakonec jsem si nechal příklad, kdy se vybírá za službu, která vůbec neexistuje. To jsou parkovací zóny, na kterých vám nikdo nezaručí, že najdete místo na zaparkování, ale za tuto fiktivní možnost tučně radnicím zaplatíte. Výpalné je od několika stovek od starousedlíků až po 24 tisíc korun za rok a jedno auto od firem. Záměrně neříkám parkovné, ale výpalné, protože sám Al Capone by žasl, jak učenlivé žáky mezi našimi obecními politiky má. Když jemu někdo nechtěl platit na bezpečném místě za ochranu, dostal přes držku a rád si pak zaplatil. U nás v Podolí jsem neměl nikdy problém zaparkovat, teď se zde všechny silnice počmáraly, míst ubylo a budou jenom za peníze. Takže abyste se nedivili, od 1. července v Praze před ČESMADem je to už jen za prachy, ale bez záruky. My furianti ale na nějakou tu zlatku nekoukáme, že?
