Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
není nad to, vyměnit své každodenní starosti za starosti nové, neobvyklé a často až exotické, a proto se většina z nás vydává na dovolenou. Z ní se pak vracíme unaveni, pokryti prachem dlouhých cest a mnohdy i s podlomeným zdravím vlivem jiné stravy a podnebí. Na straně druhé paměť negativní zážitky rychle vytěsní a k nezaplacení bývá i získaný odstup od všední reality a poznání, že věci lze také dělat úplně jinak a mnohdy i s lepšími výsledky nebo že zrovna ty naše priority nejsou ty jediné možné na světě. Samozřejmě, čím dál a do odlišnější kultury zavítáme, stávají se tyto pocity ostřejšími.
První, co mě na thajských silnicích zaujalo, je nenucená symbióza motoristů a obrovského množství volně ležících či zvolna chodících bezprizorních psů. Vypadá to, že žádný z nich nemá majitele, rozhodně ne obojek a už vůbec ne ani náznak jakékoliv disciplíny a znalosti dopravních předpisů. Jejich totální relaxovanost, s jakou vstupují do vozovky, procházejí hustým proudem mopedistů a pickupů je vyvážena naprostou absencí zbrklosti, rozjívenosti nebo dokonce agresivity. Vzpomínka na drsná bojová plemena, která na svém vodítku vláčejí po sídlišti vetché staříky, jimž byla zaneprázdněnými potomky svěřena do opatrování, je opravdu z jiného světa. Stejně tak vám nemůže způsobit zástavu srdce vzteklý hlídací pes, který, skryt za tújemi, svou oběť nechává přijít až do těsné blízkosti plotu, proti kterému se pak za hlasitého štěkání a cenění tesáků vrhne. Jednak tam ploty nejsou, a kdyby náhodou byly, tak za nimi nejsou psi. A to už vůbec nemluvím o pološílených venkovských zvířatech trvale uvázaných u boudy nebo uvězněných v mrňavém drátěném kotci. Ani jednou na mne žádný pes nezaštěkal, nezavrčel nebo se za mnou nerozběhl, maximálně jeden chtěl svést na motorce, ale už jsme tam byli tři, takže jsem ho musel odmítnout. Na oplátku já jsem žádného z nich nepřejel, všechny jsem nechal dospat, i když to bylo zrovna uprostřed silnice, a občas je i sušenkou obdaroval.
Podobně uvolněná atmosféra tam ovšem panuje i mezi ostatními účastníky silničního provozu, na který jsem na navštívených ostrovech neviděl dohlížet ani jediného policistu. Dodržuje se zde jedno pravidlo, a sice že se jezdí vlevo, ale ani to není žádné dogma. Značky jsou rozmístěny velmi sporadicky, a jestliže jim někdo rozumí, valné pozornosti jim nevěnuje. Vše je ponecháno na zodpovědnosti a někdy i odvaze motoristů samotných. Nesluší ti nebo tě obtěžuje přilba a nebojíš se, tak jezdi bez ní. Máš prachu vzdorné oči, brýle si tedy neber. Naložil jsi na pickup obrovskou čepici nákladu a navrch ji proti posunutí zatížil několika pasažéry, když ti to nespadne, proč ne. A uveze váš skútr tři osoby, je to jen o vašem pohodlí. Á propós, rekord jsem viděl šest. A přitom jediný, kdo se s touto filozofií zjevně nedokáže identifikovat a tráví pak léto v obvazech, je značné množství mladých sebevědomých evropských a amerických turistů.
Jsa zabrán do takového rozjímání o psech na vodítcích a lidech na motorkách, objevil jsem místní krčmu, kde nejenže šla elektřina na dobití telefonu, ale po objednání překvapivě dobrého piva Chang mi bylo poskytnuto i heslo k wifi. První jsem nalistoval zprávy z dopravy, a co nevidím? Naše policie se místo prázdninového lenošení učí ovládat drony. Už nestačí radary stacionární, úsekové, laserové ani stovky civilních oktávek a pasátů vybavené kamerami a hi‑tech měřicí technikou. Česká policie bude navíc blbnout s vrtulníčky a stíhat piráty i ze vzduchu. Co myslíte, bude na našich silnicích méně stresu, více ohleduplnosti a bezpečnosti?
