Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
předem se omlouvám, že na našich celostátních stránkách dnes budu prudit s pražskými kauzami, ale jsou jich aktuálně plné noviny a díky poloze města na křížení strategicky důležitých komunikací se tamní situace dotýká skoro každého. Navíc si při případně nepřekonatelné averzi na slovo Praha můžete za něj dosadit jméno jakéhokoliv jiného většího města a vyjde to skoro na stejno.
Nejdřív ale k nevšednímu dávnému zážitku ze starého dobrého Londýna. Moje tehdejší známá měla slabost pro exotické mladíky a přistěhovala se k jednomu takovému a jeho početné rodině do věžáku na londýnské periferii. Na své první a poslední návštěvě u nich jsem byl poněkud zaskočen, když onen mladý muž byl požádán, aby vynesl koš se smetím, což promptně vykonal.... a vysypal ho do výtahu. Bylo mi vysvětleno, že oni mají pronajatý pouze byt, a co je za jeho dveřmi, nikoho nezajímá. Bohužel podobné manýry nyní přejali pražští radní, ale i starostové menších územních částí či jednotlivých obcí a samozřejmě jsou vlastní i různým aktivistickým spolkům a potažmo jednotlivcům.
Všichni nenávidí auta. Tedy jenom ta cizí a hlavně nákladní. Pochopitelně. Takže rostou jak houby po dešti parkovací zóny. Ve městě smíte pracovat, ale nesmíte v něm zaparkovat. Jen pro místní! V Praze to platí dokonce pro každou čtvrť zvlášť, takže gastarbeiter z Vinohrad nesmí parkovat v Dejvicích a obráceně. Problém vytlačíme do čtvrtí sousedních, však oni si za čas nalajnují zóny svoje. Možná by stálo za to obnovit funkci domovních důvěrníků, kteří by pak modré a fialové čáry malovali před každý činžák zvlášť a nikdo by nejel nikam. Dlužno podotknout, že tato pseudořešení problému s parkováním vydělávají ročně stamiliony, aniž by během dvaceti let vznikl jediný parkovací dům či nové záchytné parkoviště. A mnohá města v Čechách i na Moravě se už chystají opičit.
A další vynášení problémů za brány města... Neschopní politici čtvrtstoletí nechávají Prahu bez vnějšího okruhu, a tak tisíce kamionů musí denně na okruh vnitřní. Všehoschopný radní Dolínek tedy zakáže 12metrovým autům vjezd do Prahy, ať si to objedou přes Horní Dolní. Tam sice nemají k tomu žádné vhodné silnice, ale to ho nezajímá, ať si náklaďáky užije někdo jiný. Ale ani někde jinde je kupodivu nechtějí, a tak zakážou průjezd i tam. Každý ten svůj koš se smetím vysype o patro níž a bude se holedbat, jak dělá pořádek. Prý je to nátlak na dobudování okruhu. Ten ovšem u sebe také nikdo nechce. Jakási obětavá paní, k jejíž zahradě by se měl schválený okruh přiblížit, vede svatou válku, aby se stavěl u zahrad jiných, alespoň 30 kilometrů od ní. Sice už to nebude okruh okolo Prahy, ale okolo středních Čech, zasáhne jiné zahrady a schválení se nedočká ani za sto let, ale co je jí po tom. Asi to lze pochopit u jednotlivců, že svůj zájem nadřazují zájmu celospolečenskému, byť mnohdy v právu nejsou a své domy stavěli tam, kde liniové stavby byly dávno naplánovány. Daleko depresivnější je poznání, že ambiciózní politik vládní strany, toho času náměstek primátorky, řeší problémy podle stejného vzorce jako vykořeněný asociál na londýnském předměstí.
Abychom na závěr unikli z toho otravného pragocentrismu, připomeňme si, že brněnští radní bojující za omezování automobilismu a nutící všem velocipédy, konkrétně náměstek pro dopravu Bc. Matěj Hollan z Žít Brno a náměstek pro rozvoj města Mgr. Martin Ander, Ph.D. ze Strany zelených najeli ročně služebními auty dohromady 80 000 km. V době, kdy ekologické služebáky byly šestiválcové superby, se jezdilo za průměrných 16 l/100 km. Hm, tak to jsem nedal ani při testu pětilitrového osmiválce Ford Mustang s výkonem 421koní. Asi jsem málo zelený.
