Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
události se valí takovým tempem, že se mně při snaze o jejich zachycení z hloubi paměti vynořilo okřídlené „V zemi, kde zítra již znamená včera“. Takhle ovšem viděl v roce 1932 Julius Fučík Sovětský svaz, na rozdíl od kterého my tady vždycky měli a máme poměry poněkud méně velkolepé. Řekněme tedy, že zatím jsme ve fázi „V zemi, kde dnes neplatí to, co před pěti minutami, a nikdo neví, co bude platit zítra“. Například vyhlášení znovuzavedení platnosti parkovacích zón proběhlo doslova z hodiny na hodinu, což některým městům připadalo tak kách, že zvolila jiný termín a ve věci parkování jsme postoupili na úroveň země, kde tady platí něco jiného než onde.
Rovněž dramaticky se pohybují ceny na totemech čerpacích stanic. Zatím směrem chvályhodným dolů, ale dnes, kdy to píšu, máme 30. dubna, takže v den vydání Transport magazínu to bude možná směrem opačným. Co ale rozhodně bude stát za připomenutí, jsou nápadné rozdíly mezi jednotlivými čerpacími stanicemi. Celkem běžně to bývá i 8 korun. To je příkladná demonstrace toho, že v každé krizi mnoho lidí prodělá, ale řada jiných zase slušně vydělá. Tvorba cen v tomto období bude jistě více než bouřlivá. Mnoho zákazníků bude chtít s ohledem na změnu konkurenčního prostředí a svých finančních možností pořídit služby levněji, zatímco nejeden poskytovatel ze stejných důvodů bude nabízet své služby dráž. Ať již jako příjemci nebo poskytovatelé služeb a zboží měli bychom dávat najevo, že současně s pádem do krize jsme neutrpěli lobotomii mozku a v dobách klidnějších nebude zapomenuto, kdo se choval korektně a kdo ne.
Také bychom si měli zapamatovat, jakou habaďůru na nás hráli a hrají někteří antidieseloví bojovníci. Ti se kupodivu velmi silně rekrutují v zemi, která světu dala dieselgate a navíc tam dosáhli významných úspěchů. Například ve Stuttgartu začali zakazovat naftové motory už s normou Euro 5. Pravda, troufli si jen na pár ulic a s mnoha výjimkami, ale k prolomení zdravého rozumu již jednoznačně došlo. Jako záminka posloužily do teď poměrně neškodné oxidy dusíku, když prokazatelně nižší CO2 bylo pro tentokrát ignorováno a další znečišťující látky jsou již produkovány v takřka neměřitelném množství. Jenže po umrtvení dopravy v centru Stuttgartu místo očekávaného nastolení ráje na zemi byly naměřeny třikrát vyšší koncentrace zákeřných enoixů než za běžného provozu. Dle aktivistů nezpochybnitelná korelace mezi automobilovou dopravou a znečištěným městským ovzduším se ukázala poněkud vachrlatá a jako záminka pro zákaz pětiletých aut už těžko obhajitelná. Zdá se, že rozmary přírody mají stále větší vliv než rozmary ekoteroristů.
Je otázka, jestli za rozmar přírody lze považovat i pandemii čínského fujtajblu. Ať tak či onak, už teď vidíme, že i něco dobrého po ní zůstane. V důsledku karantény jsme si mnozí vyzkoušeli různé porady a konference v online režimu bez osobní účasti. Tuhle dovednost jistě nezapomeneme, navíc programy a aplikace umožňující takto vedená jednání jistě dojdou významného rozvoje. Kolik hodin ztracených na D1 a propálených litrů benzinu a nafty se s tím ušetří, bude možná docela ohromující číslo. Možná osobní i leteckou dopravu tento posun omezí víc než všeliké zákazy, pokrytecké proklamace politiků a transoceánské plavby populární performerky Grety. Ovšem v určitých případech zůstane přímý sociální kontakt nenahraditelný. Některá zásadní jednání tak znova budou muset probíhat v moravských sklípcích či českých hospodách.
