Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
o mimořádném boomu amatérských dopravních videí jsme zde již psali. A protože některé příběhy od té doby dospěly k svému rozhřešení a jiné naopak přibyly, není od věci se k tomuto tématu vrátit. Osobně se raději vyjadřují slovem než obrazem, nicméně z profesních důvodů jsem s dopravně‑udavačskými klipy zhusta konfrontován. Probíhá to vždy podobně. Rozhořčený občan, v našem případě nejčastěji sám řidič kamionu, zachytí nějaký nebezpečný manévr a umístí ho na sociální síť. Často s odsuzujícím komentářem, naznačujícím, že on sám je svatý a podobná hovada by nechal zavřít na doživotí. Následně se toho chytí média, protože sjíždět Facebook je snazší než něco shánět v terénu, a jdou za mnou pro vyjádření, aby bylo vidět, jak objektivní žurnalistiku dělají. Mezitím procitne policie a společně s dopravními experty se jme vyšetřovat. A v případě českého řidiče, jenž v Německu ohrozil bezohlednou jízdou protijedoucí autobus, se málem poštěstilo udělit kýžené doživotí, byť k žádné nehodě vůbec nedošlo. Žalobce s rozohněnou veřejností v zádech totiž ono zkratkovité jednání vyhodnotil coby pokus o vraždu. Německý soud naštěstí zachoval soudnost a skončilo to happy endem v podobě dvou a čtvrt roku natvrdo.
Současně se Facebook plní dalšími příspěvky. Mezi nimi vyniká kamioňák, kterého, rovněž v Německu, podrobil jakýsi magor v MPV opakovanému vybržďování. Řidič vědom si přítomnosti slečny na sedadle spolujezdce a mediálního potenciálu události, začal poněkud neartikulovaně, o to však vulgárněji a zběsileji vyhrožovat provinilci zabitím, vytlačením ze silnice a následným rozježděním na cimprcampr. Magor v MPV vytušil, že se setkal se sobě rovným, a uhnul z dálnice. Tím by příběh, který se rovněž obešel bez nehody, mohl skončit, kdyby se dokumentarista amatér v touze po slávě sám neumístil na internet. A pak už to pokračovalo výše popsaným způsobem. Alespoň jsem tedy dotírajícím žurnalistům mohl sdělit, že zásadní problém všech podobných záznamů spatřuji ve vytržení z kontextu, kdy zcela chybí zachycení mechanismu vzniku dané situace. Nikoho to nezajímalo.
Útěchou nám může být, že v tom nejsme sami. Velký ohlas vzbudilo video od kolegů z železnice, kdy průvodčí nekompromisně seřeže obuškem jakéhosi zpovykaného pasažéra. Na tom mne nejvíc zaujal ten obušek ve výzbroji dnešních vlakvedoucích. To za mých jinošských let nebývalo. Nebylo to ani potřeba, neboť jsme při cestách posázavskou lokálkou měli všichni i s panem průvodčím zhruba stejnou hladinku a případná nedorozumění se vyřídila v Ledečku u desítky ve voskovaném kelímku. Holt jiná doba. Průvodčí mydlí pasažéra. Celé to ovšem má stejnou podstatnou vadu, že nevíme, kdo z kluků si začal, kdo koho slovně napadal a kdo se pouze bránil obuškem.
Je mi jasné, že mé námitky proti zveřejňování podobných dopravních skečů nepadnou na úrodnou půdu. Proto navrhuji naopak rozšířit jejich pořizování i do dalších oblastí. Například by mne zajímalo, za jakých okolností vznikají návrhy nových zákonů, které dopravu ohrožují kolikrát více než manévry na mol opilého řidiče. Úplně vidím video pořízené ze služebního vozu zákonodárce, který z dvoustovky musí brzdit na rychlost předjíždějících se kamionů a po spontánním výkřiku „Ty kamiony ma serú“ telefonuje na stranický sekretariát, aby připravili plošný zákaz předjíždění nákladních automobilů nad 3,5 tuny. Zajímal by mne také pohled do tváře toho, komu se právě zrodila v hlavě myšlenka, že přeplněné parkoviště na Rozvadově se vyprázdní, když se nedělní zákaz jízdy z odpoledne rozšíří na celý den. Možná by Facebook takovéto příspěvky automaticky odstranil jako příliš drastické, vulgární nebo dokonce pornografické, za pokus by to ale stálo.
