Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
tento měsíc jsme zakončili další dopravně bezpečnostní projekt realizovaný s fondem zábrany škod. Jeho název „Věnuj se řízení, chráníš tím životy“ asi říká výstižně, o co šlo. Podrobněji o něm referuji na jiném místě časopisu, ale tady se k němu vracím kvůli zážitkům ze závěrečné road show. Ona to sice žádná šou ve stylu udílení Oscarů nebyla, ale je to zkrátka takový terminus technicus pro akci s živým publikem někde na cestách. Publikum byli řidiči kamionů i dodávek na dálničních parkovištích a upřímně řečeno, měl jsem trochu obavy, jak budou reagovat, když je někdo poučuje o nutnosti věnovat se řízení a nedělat přitom něco, co všichni dělají. Pravda, situaci odlehčovala kráska rozdávající letáčky, ale její fousatý bratr ani já jsme na vizuální přitažlivost spoléhat rozhodně nemohli. Vycvičen z facebookových diskuzí, kdy řidiči pro mne zřídka mají dobrého slova, jsem předem spíš nevylučoval ani nějakou tu inzultaci.
Skutečnost však oproti internetovému polosvětu nemohla být kontrastnější. Všichni se usmívali, zajímali se, o co se jedná, děkovali za nabízené materiály, a když jsme nenašli žádný společný jazyk, pohotově tasili překladač v telefonu. Je povzbuzující zjištění, že reálný svět je slušnější než ten virtuální internetový. Nesnesitelná lehkost psaní pod anonymitu zaručujícími přezdívkami je pro některé druhy povah doslova zhoubná. Představa, že by se internetové móresy přenesly do skutečného života, však může být až zábavná. Představte si, že jste ve společnosti, dostaví se nový příchozí a prohlásí: „Jmenuji se Nejhloupějšířidič Všechdob a budu se snažit dělat čest svému jménu. Všechna má tvrzení budou zcela nesmyslná, nepodložená a nebudou se týkat předmětu debaty.“ Tu přezdívku jsem si fakt nevymyslel, pod ní se nám do diskuse jeden takový nomen omen vloudil. Na rozdíl od skutečného světa je naštěstí ve virtuálním podstatně snazší takového týpka vyhodit, takže se s ním na našem facebookovém profilu už nesetkáte. Nutno potvrdit, že na naší živé road show se nám žádný řidič nepředstavil: „Jsem Debil a budu mluvit z cesty.“
Smutnou skutečností je, že podobný pocit anonymity i s podobnými následky v mnohých vyvolává i pobyt v kabině osobního či nákladního vozu. Daleko méně často přece potkáváme agresivního či bezohledného chodce než řidiče. Stává se snad běžně, že by měl někdo problém vyhnout se s ostatními na chodníku? Huláká někdo na ty před sebou, ať jdou rychleji nebo si chodci naopak vzájemně znemožňují předcházení? Vynadal vám v poslední době někdo, když jste náhle zahnuli do obchodu a třeba i došlo ke kontaktu s jinou osobou? Kdepak nadávky, v podobných případech slýcháme spíš oboustranné omluvy. Samozřejmě, ani mezi pěšáky není svět bezchybný. Například takové nevěnování se řízení, na které upozorňoval náš projekt, je mezi chodci zahloubanými do svých komunikačních zařízení skoro stejně rozšířené jako mezi řidiči. Většinou však touto činností ohrožují více sami sebe než své okolí.
Napadá mě v této souvislosti, že Česká kancelář pojistitelů má se svým fondem na zábrany škod před sebou docela zajímavou výzvu. Nějak řidiče za volantem zbavit pocitu anonymity, a probudit v nich tak více slušnosti a ohleduplnosti, ke které nás v drtivé většině rodiče vedli už od malička a která je v běžném životě vidět víc než na silnicích. Jestli tohle téma uchopí, mohli bychom to pro změnu zkusit s projektem „Nechovej se na silnici jako na internetovém diskusním fóru“.
Martin Felix
