Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
předem se čtenářům omlouvám, že dnešní glosu začínám procházkou po Praze. Věřím, že něco podobného lze zažít i v dalších městech České republiky, ale tady žiju celý život, a mám tak nejlepší možnost postřehnout, jak se město i doprava v něm mění.
Protože v posledních letech se stávalo, že jaro se jaksi vytratilo z kalendáře a po zimě následovalo hned léto, letos mě jeho návrat doslova zaskočil. Hodně toho nachodím pěšky, a tak žasnu, jak je tu krásně. Všude spousta zeleně a teď navíc kvetoucí a dokonce i vonící. Ano, ve velkoměstě kouř z průmyslových podniků, domácích topenišť a spalovacích motorů již nepřehluší vůni kvetoucích stromů. Nejenže se po cestě do práce brodím záplavou růžových opadaných kvítků sakur jak na japonské svatbě, dokonce už z prodejen suvenýrů na Starém Městě a Malé Straně zmizely matrjošky a nechutné ruské oficírské čepice a beranice, za které jsem se třicet let hluboce styděl. Dezorientovaní zahraniční turisté tak po návštěvě Česka neohromí své známé ruskými suvenýry, mohou sáhnout po něčem českém a vkusnějším, třeba tričku s německým spisovatelem. Ale abychom Franzi Kafkovi nekřivdili, českému prostředí a povaze rozuměl jako málokdo jiný. Vždyť také bydlel přímo na Staroměstském náměstí v domě U Minuty, kde dnes sídlí Skautský institut a zasvěcený návštěvník si zde může dát skvělé únětické pivo za polovinu ceny běžné v okolních restauracích. Prostě to tu vzkvétá, až se jeden bojí, aby nás od toho někdo nechtěl osvobodit.
Zatím se ale Praha i další naše města začínají osvobozovat především od aut. Je překvapující, kolik lidí odložilo masku důstojnosti, dalo volnost své pracně skrývané infantilitě a vrhlo se na různé dětské dopravní prostředky. Řekněte sami, v kolika letech by vás pod stromečkem potěšila koloběžka? Mě možná v osmi, zato růžové dámské kolo nikdy. A dnes jsou to snad nejoblíbenější městská přibližovadla. Potíž je v tom, že obě vyžadují alespoň základní koordinovanost pohybů a trochu síly a vytrvalosti. Tu již dětinové středního věku pod stromečkem nenalezli, a tak přibývá často i fatálních nehod a lidskou sílu nahrazují elektrické baterie. O ekologičnosti těchto dopravních prostředků válejících se na všech možných i nemožných místech a často končících i ve Vltavě nemám žádné iluze. Opojení Křižíkovými vynálezy je však v dnešní době přímo hmatatelné, a tak kromě jeho elektrických tramvají, které nám dobře slouží už přes to let, se nyní derou na výsluní elektrická kola a koloběžky a za humny jsou elektrické náklaďáky.
Jedním takovým jsem také tento týden jezdil po rozkvetlé Praze. Byl to sériový Mercedes‑Benz Actros a obstál stejně dobře jako Volvo FL a FE. Přesto mě pochybnosti o smysluplnosti elektromobilní strategie neopouštějí. Ano, ta auta už se vyrábějí a dokonce sériově, byť ty série vyrobených aut se počítají na desítky a ročně se doufá ve stovky. Ale jenom doufá, protože třikrát dražší auto, pro které chybí výkonná nabíjecí infrastruktura, a kolísající cena elektrické energie, kterou si nikdo nedovolí odhadnout ani řádově, nejsou pro byznys příliš přitažlivé. Dobrý pocit, že jdeme světu příkladem, asi nebude pro nákup elektromobilu dlouho stačit. Zvláště pak, když kousek od nás vybuchují ropné terminály a nejpoužívanějším dopravním prostředkem se stávají rakety s plochou dráhou letu. Neméně povzbudivé je, že Rusko zvažuje dočasně povolit výrobu automobilových motorů bez ohledu na jejich dopad na ekologii. Kamazy Euro 2 jsou už prý hotové. A tak hezky mi ten úvodník začínal rozkvetlou Prahou…
Martin Felix
