Vážení členové a přátelé Sdružení ČESMAD BOHEMIA,
kdo je zvyklý denně sledovat zprávy, ocitá se v doslova žalostné situaci. Nepřetržitě na něj útočí klimatický žal, případně environmentální úzkost. Tyto stavy zdařile podporuje zdražování všeho a nedostatek mnohého, vše úhledně zabaleno do koronavirového balíčku. A to nemluvím o žalmech prezidentova Ovčáčka.
Pandemie má alespoň tu výhodu, že zrovna teď je sice na vzestupu, ale víme jistě, že za nějaký čas bude zas na ústupu. Čísla teď stoupají a omezující opatření přibývají, ale zanedlouho opět začnou čísla klesat a opatření se rozvolňovat. Tyhle vlny sice trochu připomínají cykly bipolární poruchy, ale snad to ustojíme. Nedostatek některého zboží může vést ke kladnému zjištění, že toho potřebujeme méně, než jsme si dosud mysleli, a naopak, když něco opravdu potřebujeme a po delší anabázi to seženeme, máme z toho daleko větší radost. To samozřejmě neplatí o elektřině, plynu, teple v obýváku nebo AdBlue, bez nichž to jaksi nejde vůbec. AdBlue je navíc docela kuriózní případ. Je to vlastně dítě zrozené Evropskou komisí při zavádění emisních norem. Nestálo skoro nic, účinně zbavuje výfukové plyny emisí oxidů dusíku a všude ho byl dostatek. Nějak nikoho nenapadlo, že by to někdy mohlo být jinak. Haprující dodávky ruského zemního plynu, jako základní suroviny pro jeho výrobu, nás však rychle vyvedly z omylu. Neposlušné dítě norem Euro IV, Euro V a Euro VI se patrně dostalo do puberty a najednou nás stálo čtyřikrát a někdy i dvacetkrát víc, než jsme předpokládali. Hrozilo, že dokonce uteče z domova úplně a nechá naši ekologicky smýšlející evropskou rodinu v troskách. Zdá se, že k tomu snad nedojde a ruský plyn už zase teče. Ovšem seriózní ekonomická média píší o tom, že sice teče, ale už týden opačným směrem z Německa do Ruska. A pak, že nejsou veselé zprávy.
Horší situace je ovšem s tím oteplováním, protože to je jaksi na furt. I když i tuto agendu sem tam nějaké legrační události doprovázejí. Třeba takový nedávno skončený summit v Glasgow. Už to, jak se tam sletěli světoví vůdcové, aristokraté a byznysmeni ve svých soukromých tryskáčích, aby se poradili, jak nám v rámci snižování emisí CO2 utáhnout opasky, bylo docela komické. Potom Jeff Bezos, majitel Amazonu a nejbohatší muž světa, využil klimatickou konferenci k tomu, aby se také stal králem komiků. O křehkosti světa se totiž dle svých slov přesvědčil až na hranici vesmíru, kam se v létě vydal svou vlastní raketou. Kdo někdy viděl start rakety, musí uznat, že prozření jednoho miliardáře nás stálo docela dost emisí CO2. No a úplně nejlepší byla Greta, která v sobě přidusila klimatický žal a objevila zlato v hrdle. Vesele se chichotajíc pak s několika dalšími klimaaktivisty zapěla rokujícím potentátům na melodii černošského spirituálu vlastní verzi s textem: „Strčte si svou klimatickou krizi do prdele.“ Až se divím, že si ti Skotové k sobě takovou partu pustí. To nemají strach, že dojde i na jejich proslulé palírny whisky? Vždyť ty musí produkovat CO2, že se jimi Bezosovy a Muskovy rakety sotva proklestí.
Tenhle opravdový bizár ovšem nic nemění na faktu, že podobné konference uvrhnou do žalu jak popírače oteplování, tak jeho strážce a příznivce. Popírači uvidí, jaké sebezničující kroky v rámci boje proti oteplování klimatu podnikáme a kolik to bude stát. Klimatičtí alarmisté zase zdvižený prostředníček největších znečišťovatelů jako je Čína a Rusko, jejichž zástupci vůbec nedorazili, případně sliby Indie, jejichž nesplnění se dožije možná Greta jako čiperná sedmdesátnice. Nespasila to ani hlava Ameriky, u které si běžný pozorovatel nemusí být vůbec jist, jestli ví, kde vůbec byla. Ovšem Skotsko nabízí i rozumnější věci než summity, navrhuji využít služeb stále ještě dýmajících skotských palíren a zkusit třeba desetiletou Bowmore Dark & Intense Malt Whisky tmavě oranžové barvy s jemně nakouřenou vůní pomerančů a třešní a chutí s tóny javoru, pomeranče, náznaky vlašských ořechů a třešní.
