VOLVO FH AERO - větru, dešti navzdory
O novém Volvu FH Aero, které díky aerodynamickému designu a inovativním prvkům nabízí výrazně lepší energetic-kou účinnost, jsme již psali v březnovém čísle po jeho první novinářské prezentaci v domovském Goteborgu. Jízdní testy pro zástupce evropských odborných médii Volvo naplánovalo na duben do Řecka poblíž druhého největšího města Soluň, přepisovaného též Thessaloniki. Nevím, zda v nečasu, který jízdní zkoušky provázel, měl prsty Zeus, nejvyšší vládce nad bohy i lidmi, bůh hromů, počasí a vegetace. Faktem zůstává, že v den jízd napadlo v doprovodu silného větru tolik vody, kolik jindy v Řecku naprší za několik měsíců. Ale o to lépe jsme mohli vyzkoušet zlepšení aerodynamiky a funkci kamerového systému nahrazujícího klasická zrcátka.
Jak velí současná přechodná doba směřující k dekarbonizaci dopravy, Volvo FH Aero lze pořídit v různých variantách pohonu čistě elektrické, plynové nebo naftové. Všechny varianty nového modelu by měly potěšit nižší spotřebou ener-gie, delším dojezdem, vyšší úrovní bezpečnosti a pozitivnějším zážitkem z jízdy. Na kopcovité trati, za hustého deště a silného větru jsme vyzkoušeli slabší naftové verze i tu nejsilnější se stádem 780 koní, na závěr jsme si nechali již v Česku a Německu testovanou elektriku s maximálním výkonem stanoveným v Power režimu na ďábelských 666 elek-trických koníků.
Hlavní devizou všech modelů je vylepšená aerodynamika, na které má zásluhu především přední část kabiny, která byla oproti běžnému Volvu FH prodloužena o 24 cm. Toto prodloužení přispělo ke snížení jejího aerodynamického odporu. Potvrdilo se, že lepší aerodynamika přináší nejen nižší spotřebu paliva, ale také lepší jízdní stabilitu ve větrném počasí. Za druhé je to nový vyspělý kamerový monitorovací systém, který nahrazuje tradiční vnější zpětná zrcátka, rozšiřuje zorné pole řidiče a zvyšuje tak bezpečnost řidiče i okolních účastníků sil-ničního provozu. Volvo s uvedením kamerového systému oproti konkurenci poněkud otálelo, za to ale vychytalo některé nedostatky. Jako u všech ostatních zajišťuje díky absenci vnějších zrcátek nejen lepší aerodynamiku, ale také výhled z vozidla. Právě doslova „hnusné“ počasí nám umožnilo ověřit, že ale bezchybně funguje i v nepříznivých meteorologických podmínkách. Kamery se neušpinily a nemlžily ani za hustého lijáku, vynikající obraz se neztrácel ani v tunelech a byl oproti standardním zrcátkům o dost jasnější i v nočních podmín-kách. Volvo také využilo možnosti digitální techniky nejen k promítání čar na monitory nahrazující zrcátka, které značí konec návěsu a zlepšují bezpečnost při předjíždění, vítanou je i funkce automatického natáčení obrazu podle zatáčejícího návěsu. Na kabině nyní zůstá-vá pouze zrcátko zobrazující situaci těsně před vozidlem. Údajně už nebylo kam umístit displej pro další kameru, která by ho nahradila. Uvidíme, kam se vývoj posune v příštích letech. O tom, že u Volva dbají na bezpečnost slabších účastníků provozu, svědčí i funkční systém zabraňující sražení podjíždějícího cyklisty při otevření pravých dveří.
Kromě kamerového systému jsme se zaměřili na funkci technologie Volvo I See, která byla vyladěna tak, aby šetřila energii a snižovala emise oxidu uhličitého. K tomu využívá topografickou mapu v cloudu, s jejímž využitím optimalizuje řízení a umožňuje delší dobu jízdy v režimu tempomatu, který může šetřit energii a zajistit klidnější a plynulejší jízdu. Tento systém opravdu dovede podle topografie správně předvídat, jak nejlépe hospodařit s energií a při plachtění především dokonale eliminuje naše smyslové nedokonalosti. Mnohokrát vyřadí při domnělé jízdě po rovině nebo do mírného kopce, která je však ve skutečnosti klesáním. Optický klam pak dokazuje stále udržovaná navo-lená rychlost, někdy dokonce i aktivované motorové přibrzďování. Snahy o co nejekonomičtější jízdu klasicky občas hatí okolní provoz, řidičovi práci ale ubírá současná práce adaptivního tempomatu. Vyloženě radost z jízdy přineslo řízení nejsilnější motorizace. Nový 17litrový motor s výkonem 780 koní a točivým momentem 3 800 Nm z nás opravdu udělal i s plně naloženým kamionem vládce řecké dálnice. Nastavených 84 km/h by snad držel v jakémkoliv profilu, kdyby právě z ekonomických důvodů software někdy neuznal za hospo-dárnější nechat rychlost poklesnout o pár kilometrů níže.
Přestože hlučnost, vibrace a vůbec kvalita jízdy byla jak v nejsilnější 780koňové, tak ve slabší 480koňové variantě téměř na úrovni limu-zíny, přesednutí do elektrické soupravy bylo i při opakované zkušenosti tak trochu kulturním šokem. Ticho a klid spíš připomínají trenažer, z omylu vás ale okamžitě vyvede mocný a plynulý zátah. Tahač pohání tři elektromotory (pro lehčí přepravy bude možná volba i dvou motorů) s maximálním výkonem až 490 kW/666k. Točivý moment je 2 400 Nm, vozidlo používá 12stupňovou převodovku I Shift přizpů-sobenou pro elektromobilitu. Zásoba energie v šesti bateriích je 540 kWh, využitelných je jako u všech elektromobilů maximálně 80 %. Teoreticky by tedy dojezd měl být až 300 kilometrů. Přestože jsme tentokrát rezignovali na zvlášť úsporný režim, na tempomatu jsme ubrali 2 km/h a navolili 82. Zhruba po stovce kilometrů se naše spotřeba dostala pod hranici 110 kW/h, což 300kilometrový dojezd potvrdilo. Jasně, oproti dieselové variantě je to stále směšně málo a cena se jí také zatím nepřibližuje, ale pro specifické dopravní úkoly si už i elektrická verze hledá zákazníky. Jisté je, že řidiči si stěžovat nebudou.
Po několika stovkách kilometrů jsme nabyli přesvědčení, že slibované benefity modelu Volvo FH Aero jsou reálné. Je tak více než pravděpodobné, že volva s kamerami místo zrcátek a moderní novou maskou s výrazným, velkým a snadno rozpoznatelným logem Volvo a také „slovním“ logem Volvo budeme vídat na evropských silnicích čím dál častěji.
