S ambicí rychle snížit emise CO2 osobních a dodávkových automobilů není masivní přechod na EV volbou – je to nutnost. To znamená, že pouhé stanovení ambiciózních cílů v oblasti elektrifikace bez stanovení stejně ambiciózních podmínek pro jejich realizaci není chytrou strategií. Evropa musí udělat mnohem více, aby svůj průmysl elektrických vozidel dostala do rychlého pruhu. To je ještě naléhavější s blížícími se volbami do Evropského parlamentu, v nichž se zdá, že někteří čtou známky toho, že by se čas mohl vrátit. Naopak, jsme daleko za stanicí diskuse o „kdyby“. Místo toho by měl být kladen plný důraz na „jak“: dekarbonizaci dopravy a mobility takovým způsobem, abychom skutečně dosáhli našich společných společenských cílů a zároveň dosáhli udržitelné a realistické rovnováhy mezi ekonomickými, ekologickými a geopolitickými zájmy.
Takže, kde to stojíme?
Automobilový průmysl se zavázal investovat do roku 2030 do elektrifikace více než 250 miliard eur – více než HDP několika členských států dohromady. Revoluce v elektromobilitě však znamená mnohem víc než jen výměnu jedné technologie hnacího ústrojí za jinou, jakkoli může být z průmyslového hlediska hluboce složitá a transformativní. Vyžaduje to týmový sport s mnoha dalšími, kteří hrají míč. A tady to jde do tuhého. Pokud to EU myslí s tím, aby se elektromobily staly praktickou realitou pro všechny Evropany během příštích pěti let, vážně, musí zavádění veřejných dobíjecích bodů výrazně zrychlit. Mnoho zemí, zejména ve střední a východní Evropě, má drastický nedostatek služeb. Téměř dvě třetiny dobíjecích míst EU jsou soustředěny pouze ve třech členských státech, které pokrývají asi 20 % rozlohy EU – v Nizozemsku, Francii a Německu. Druhá třetina všech nabíječek je řídce distribuována v ostatních 24 členských státech EU. Přechod na elektromobily je také omezen roztříštěným vnitřním trhem, pokud jde o pobídky pro elektromobily. Kompetence pro zavedení pobídek spočívá na každém členském státě, což prohlubuje rozdíly napříč hranicemi a ztěžuje dohánění bohatších zemí, které si mohou lépe dovolit zvýšený tlak na veřejné rozpočty. Cenová dostupnost elektromobilů je nepochybně problémem výrobců automobilů i spotřebitelů. Stručně řečeno, ambiciózní cíle Evropy snížit emise CO2 ze silniční dopravy jsou nezbytné, aby se přechod na elektromobily stal skutečností. Úspěšný přechod na elektromobily však stejně tak vyžaduje rozsáhlou infrastrukturu a silnou tržní poptávku a konkurenceschopné, dostupné výrobní podmínky v Evropě, aby odpovídaly jednotnějším strategiím USA a Číny na základě chytřejšího a lépe koordinovaného rámce evropské politiky. Vznešeným politickým cílům musí odpovídat stejně odvážné kroky k realizaci.
